Policajt nebo rošťák

I já jsem se tentokrát (překvapivě!) "spálil", pokud se poznávání hlasů týče, stejně jako kolegové Hal_Moore a jatamansi, protože mi Belmondův dabing přišel jako poněkud zvláštní Tříska (a teď mi vrtá hlavou, kdo tedy nakonec namluvil Kašpárka, kterého jsem shodou nedělních okolností měl možnost též dnes zhlédnout). Až dodneška jsem měl za to, že dabingy JPB existují (hodné uznání) tři - jasně nejlepší v podání Jana Třísky - ze starých časů Jiřího Krampola (výborný) - Jiřího Krampola nově (bída, sotva chudák ještě zvládá mluvit). A hle, objevuje se jako duch Hopkirkův ze záhrobí skvělý počin Miroslava Moravce, našeho pofilipovského krále dabérů. Jako uznání jistě postačí, že je s Třískou zaměnitelný.___ A teď k filmu: Policajt nebo rošťák je asi nejlepší film s Belmondem, který nelze považovat za žánrově čistou komedii. Scénář je brilantní a na dialogy už tu mnoho komentujících kolegů vzpomínalo, Stanislas Borovitz, to je policajt bez servítek, kterému budete ale fandit za jeho činy, a nikoliv za počet vrubů na podrážce jeho bot milovníka. Až na poněkud dětinskou těhotnou čtrnáct a půl letou dceru výborná stylová záležitost. No a Soběslav Sejk v kůži Michela Galabru, to je další lahůdka, jeho hádka s JPB na stanici v okamžiku, kdy Borovitzovi unesli dceru, by se měla dostat do hlasových učebnic VŠECH DNEŠNÍCH DABÉRŮ. (11.04.2010)

Policejní sbor v Nice začal být personálně příliš propojen s místními mafiánskými kruhy. Napravit situaci, a oddělit zrno od plev, přijíždí divizní komisař Borowitz, aby pod identitou provokujícího floutka Antonia Ceruttiho zanesl červíka pochybnosti do hráčů, kteří střílejí za obě strany. Pak už stačí jen spočítat mrtvoly. Není to standartní postup, který by se opíral o metodický pokyn nadřízených, ale Borowitz je pragmatik a teoretické plky analytiků s drzým šklebem ignoruje. (19.09.2009)

Skvost mezi staršími francouzskými krimikomediemi a zároveň moje nejoblíbenější belmondovka, už od dětství, viděl jsem ji za komoušů v kině i v televizi aspoň desetkrát. "Boty... Máš pěkný boty..." sípavě pronáší pán s obřím francouzákem, který v kině vždycky vyvolal vlnu smíchu, i když už to všichni nejmíň jednou viděli... Dneska už si "Flic ou voyou" navíc můžu pustit v původním znění, paráda, ale je to přeci jen chvíli trochu nezvyk, ten Krampolův hlas má už člověk zažraný pod kůží. A taky mi konečně docházejí souvislosti trochu složitého děje, hlavně na začátku filmu, tedy složitého pro dítě. Na Belmonda je radost se koukat, ty jeho pohyby, jeho mimika, jeho šarm, jeho prvotřídní kaskadérský kousek na lanovce... mám ho rád téměř homosexuelně. A miluju i tenhle film, kterému, jak vidím, nikdo z mých oblíbených nepochopitelně nedal plný počet, asi jsou už většinou mladšího data narození. Pro mě je to ovšem stoprocentní srdcovka. (07.09.2014)

Belmondo ve své snad nejrošťáčtější roli policejního komisaře, který v utajení jde po úplatných policajtech zapletených i do vražd. Jeho sympatická dcera Charlotte (mě tenkrát v mých patnácti více než jen sympatická ;-) mu zdatně sekundovala při vyšetřování, ale i při jeho záletech . „Ale když to uvážím, myslím že není úplně nutné říkat mamince o madam Edmonde Puqet-Rostand...“ A samozřejmě, jak už jsme u Belmondových filmů zvyklí, výborná hudba, která naprosto přesně dokresluje sice rošťáckou, ale přesto i napínavou atmosféru filmu . (30.12.2012)

J.P.Belmondo jako tajný plicista a specialista na čistky uvnitř policie Stanislav Borowitz se snaží vypátrat, kdo na začátku snímku zabil komisaře Bertranda, který byl v úzkém spojení s mafií. Policejní inspektoři Rey a Massard v tom pravděpodobně mají prsty a na Borowitzovi teď je, aby dokázal svými drsnými metodami, že za tím stojí právě oni. Avšak do města z nenadání příjíždí jeho 14ti - letá dcera Charlotta, která je vzápětí unesena. To celou situaci zkomplikuje, avšak nikdo nemůže předpokládat, že Belmondo skončí mezi poraženými. (02.10.2007)