Cesta zhýčkaného dítěte

Možná to měla být vizuální reflexe nad poetikou francouzského šansonu, neboť se "l´air des chansons" proplétá s příběhem. Nebo to mělo být srovnání světa predátorů se světem businessu, které v závěru přináší naději. Nebo to mělo být zamyšlení na životem člověka, který obětoval svůj soukromý život firmě a má poslední možnost to napravit. Možná to mělo být srovnání zranění artisty se zraněním duše (první žena). Možná... Nevím, co chtěl Lelouch tím vším říci, protože jde v podstatě o přeslazený kýč, kterému chybí nadhled. Belmondo hraje supertatínka, což znamená, že je ve všech směrech dokonalý, jen bohužel dospěl trochu později (to víte "l´enfant gaté"), ale nikdy není pozdě na pohádkový happyend, viďte milé děti! Tak dobrou noc a ráno zase do reálného světa. (28.05.2009)

Cesta zhýčkaného dítěte je pro mě velmi rozporuplným filmem. Z hlediska hereckého výkonu Jeana-Paula Belmonda a hudby Francise Lai se jedná o koncert, který bych v klidu doporučil každému milovníku filmů. Na druhou stranu to pan režisér neukočíroval a to poměrně dost zásadně, zejména v rámci nepřehledného přeskakování mezi scénami na časové ose. Pokud se chvíli nebudete soustředit, tak dostanete guláš, za který by se nestyděla ani michelinskou hvězdou oceněná maďarská restaurace, což je velká škoda, jelikož samotný nápad a příběh není vůbec špatný. Každopádně Belmondo dokázal, že dramatické role mu šly neméně dobře než ty komediální. Moje hodnocení 55%, (19.03.2016)

Celkově se jedná o průměr, protože první půlka byla velmi slabá a říkal jsem si, jak druhou hodinu vůbec vydržím, ale od toho setkání v Safari se film neskutečně proměnil a zbylá část o zapojení "špiona" do Bebelovi společnosti byla skvělá. Přesto, půlka film nedělá, proto průměr. První polovina by si prostě zasloužila pár scén vystříhnout. (08.12.2013)

Belmondo dává k dobru ukázku svého herectví. Cesta zhýčkaného dítěte je velice ambiciózním filmem, který určitě ve filmografii francouzského kaskadéra má své opodstatnění. Smutný film, ve kterém máme možnost hledět několikrát do Belmondových unavených očí a naopak zase pozorovat, které situace jej dokáží náležitě pohladit. Cirkus je jeho životní vášní a já měl opravdu pocit, že film je odrazem samotného JPB ve skutečném životě. (29.10.2009)

Jeden z nejdivnějších filmů (a rozhodně nejdivnější s Belmondem) s nejvíce neočekávaným vývojem, co jsem za poslední dobu viděl. Začátek v duchu "o životě sirotka", kterak chlapec roste a v cirkuse se všemu učí se po časové ose rychle zhoupne až do místa, kdy životem ošlehaný a v posuzování lidí se nemýlící Sam vybudoval prosperující filmu. Čekáte zastavení, ale film jde rychle dál, dobrodruh všechno hodí za hlavu a pak se (a tady začíná ta nejzábavnější část filmu) pomalu prostřednictvím zprostředkovatele pokouší získat něco zpět. Platí jedno: Sam Lion si celou dobu hraje. (09.06.2013)