Muž z Acapulca

Zprvu neskutečně úderné, vtipné, lehké, (sebe)parodické, ale nápady jsou strašně rychle vyčerpány, Bob Saint-Clare už po pár minutách nemá co nabídnout a procitnutí do šedi reality také není nikterak... Barevné. Výborný námět mi nepřišel nejlépe zužitkován, film prostě neudržel tempo, postrádá větší sofistikovanost i podnětnější sebereflexi - Belmondo si prostě pohrál se sebou samým, pak spadl do romantického klišé a dal vzniknout jen tak trochu příjemnějšímu splachovacímu zážitku. 6/10 (26.11.2009)

Film som hodnotil tromi hviezdičkami iba podľa dojmu, ktorý vo mne zanechal pred viac, ako tridsiatimi rokmi. Zaujímal ma vplyv času na pôvodné hodnotenie. Obzvlášť ak mladší užívatelia ČSFD v komentároch hýria superlatívmi. Bohužiaľ! Paródie mám vo všeobecnosti rád, ale súčasne ich považujem za riskantný podnik. Ak je v nich parodická zložka nevýrazná, obdivovatelia parodovaných diel sú náchylní ich vnímať, ako menej vydarený kúsok do ich kolekcie. Ak je prehnaná, a to je prípad tohto filmu, oberá ctiteľov paródií o možnosť vychutnať si to, čo paródiu robí paródiou. V každom prípade ide naďalej o nadpriemerný a dobre zahraný film, ktorý po skvelom nástupe postupne stráca invenčnosť. Takže tri hviezdičky z dávnej spomienky ostávajú aj naďalej. (30.11.2008)

Chytrá francúzska komédia, ktorej dominantou je tradične skvelý Belmondo. Ešte väčší obdiv však u mňa majú scenáristi, ktorým sa podarilo veľmi šikovne pohrať s myšlienkou fantazírujúceho spisovateľa, ktorý sa sám prevteľuje do svojho vlastného knižného hrdinu a skrýva sa v jeho identite ako vo svojom vysnívanom alter-egu. Zároveň lišiacky a vtipne konfrontuje realitu a vysnené scény, a oboje sa prelínajú v jeden súvislý celok. Veľmi podarené a elegantné. 80%. (29.07.2014)

Dere se mi na jazyk, pardon, na klávesnici, recenzentské klišé "Belmondo ve vrcholné formě", leč vzhledem k tomu, že je to můj první Belmondo vůbec (sám se tomu divím), tak by to bylo asi poněkud pokrytecké. Ale stejně to tak na mne působí. Bavil jsem se od začátku do konce, spousta vtipných ulítlých nápadů, krásná Jacqueline Bisset jako Tatiana / Christine. A zajímalo by mne, kolik instalatérů a podobných figurek už zemřelo na stránkách knih ve formě pomsty za to, že odmítli opravit autorovi trubky v koupelně... 100% (14.11.2016)

,,Měla jsem strach, že se mineme. Nesehnala jsem bochník chleba." ,,My dva jsme se nemohli minout, Arianno..." Existuje řada filmů, které jsou titulovány jako "kultovní" - El Topo, Pink Flamingos, Rocky Horror Picture Show, Mad Max (abych zůstal jen u těch sedmdesátkových). A i když je všechny mám moc rád, připadá mi, že všechny mají slabší pasáže nebo místa, kde jim dochází dech. Ne tak Muž z Acapulca, který jede pořád vpřed a svou energií i určitým přesahem (myšlenky o vztahu autor vs. jeho dílo) strčí kdejaký kult do kapsy. Tempo je vražedné, střihy zběsilé, absurdní obrazy se vrší a cca každá druhá věta je hláška hodná zapamatování. Film navíc úžasně balancuje mezi béčkovým midnight movie a artovou novou vlnou. Je to jeden z těch snímků, co utečou jak nic, a kdykoli se na ně v televizi rád podívám znovu, protože prakticky nemají slabé místo. (21.09.2018)