Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jediné, co chtěl od francouzské revoluce, byl rozvod! Jean-Paul Belmondo uprostřed šlechetných ideálů a zhrzených milenců... Nicolas Philibert byl nalezenec. Vyrostl v rodině obchodníka s vínem v Nantes Gosselina. Když dospěl, oženil se s jeho dcerou Charlottou. To vše se stalo 16. února 1786. Ctižádostivé a domýšlivé dívce však prostý Nicolas nestačil a zakoukala se do bohatého barona. Žárlivý Nicolas barona zabil a nezbylo mu, než si zachránit život útěkem do Ameriky. Přeplul oceán jako černý pasažér s prázdnou kapsou, ale za chvíli si vedl k oltáři dceru největšího boháče v kraji. Jenže těsně před osudným ano vyšlo najevo, že Nicolas má už jednu ženu ve Francii. V té době tam však zuřila, nebo vítězila, revoluce. A jednou z vymožeností tohoto dějinného kotrmelce byl zákon o rozvodu. A tak Nicolas znovu nasedá na loď, aniž by tušil, že v rodné Francii ho čeká nejedno překvapení. (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (139)

Lupes 

všechny recenze uživatele

Francouzskou zálibu v adoraci jejich slavné revoluce z duše nenávidím, stejně jako francouzské zalíbení v socialismu. Francouzská situační komika let sedmdesátých je paskvil připomínající spojení socialistické komedie z bodrého venkova a nejstarší Chaplinovy grotesky; lehkost v ní už nenacházím. Francouzští křupani jsou prostě za každou cenu přátelští, děj se co děj. A to, zda přitom padají na zadek, prdí či střílejí, je vlastně jedno. V tomto případě to naštěstí lze brát jako pouhý kompars k výbornému herectví Jean Paula, jehož výkon není normalizační a spíše se blíží tomu Chaplinovu. Především díky němu dávám **. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Film, kterému nepostačuje pouze žánr "ztřeštěné" komedie, nýbrž se i celkem povedeně pokouší o mnohostrannou a mnovrstevnou politickou satiru směřovanou vůči téměř všem stranám francouzské revoluce. Nebudeme-li tu tedy hledat jenom skvělé gagy a vtipné dialogy, ale všimneme-li si i mnoha bláznivých dějových zvratů, které tak dokonale ilustrují tak zvláštní a zmatené období, jakým francouzského revoluce roků II a III nepochybně byla, jistě oceníme zdařilou kritiku a přitom poměrnou věrnost historickým skutečnostem. Stejně jako hlavní hrdina je pak film bytostně pozitivistický, a na které straně se nacházejí jeho sympatie, je úplně jasné. ()

Reklama

FireTight 

všechny recenze uživatele

Nadprůměrný snímek s Jean-Paul Belmondem v hlavní roli. Upřímně, tohle jsem opravdu nečekal - aby si autoři stihli dělat srandu z postav, lokací a ještě při tom všem tak skvěle parodovat Velkou francouzskou revoluci a to ještě na obě strany! Neuvěřitelné! Na druhou stranu, možná, že kdyby film skončil ve chvíli, kdy Belmondo odjíždí zpátky do Ameriky, hodnotil bych pěti hvězdičkami. Protože to, co následovalo, už jsem tak nějak nepobíral a docela mi to připadalo už jako umělé natahování stopáže. Třeba ta pasáž, kdy se pěti lidem podaří na jednom mostě odrazit útok rakouského jezdectva... To už bylo i na mě moc šílené. "Pane obhájce, můžete pronést svojí řeč." "Požaduji, aby byl popraven stětím hlavy!" :D ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Povedený film v hlavní roli s J. B. Belmondem, který spíš než komedie vyčnívá jako dobrodružná vložka z francouzské revoluce, kde se teda děla mela největší a on si uprostřed ní řeší vztahy se svojí manželkou. Nepříjemné i když co má dělat. Nedá se k tomu co dodat. Prostě, co si pohnojil to si pohnojil, prakticky jako vždycky. Manželé z roku II jsou klasickým francouzským historickým filmem, který Belmondo vynáší do výšin francouzské revoluce a výš svými bláznivými obštrukcemi s vládou. --- To si ho chcete vzít? Nekažte si život, ještě je čas! ()

zelvicka. 

všechny recenze uživatele

Asi bych dal tentokrát přednost před zrzavou Jobertovou svůdnému živůtku Laury Antonelli, ale možná je to chuť jen přechodná. Belmondův styl střídat nejlepší místa k stání s těmi úplně nejhoršími je tady k popukání. Nemluvě o tom, že mě bavilo, jak všem vyráží zbraně, aby jim to pak ručně vysvětlil. ()

Galerie (52)

Zajímavosti (14)

  • Některé exteriéry byly natočeny také ve Francii: v Moret-sur-Loing a na Château de Vaux-le-Vicomte v Seine-et-Marne a také v Palais de Compiègne v Oise. Lze spatřit také zámek Châteauneuf v Côte-d'Or. (sator)
  • Jean-Paul Rappeneau uvažoval o obsazení do role Charlotte o britské herečce Julii Christie, s níž se seznámil na jedné večeři a zjistil, že mluví bezvadně francouzsky. Schůzka byla domluvena o čtrnáct dní později, ale Julie Christie se dostavila v přítomnosti svého tehdejšího přítele, americké hvězdy Warrena Beattyho, který viděl scénář a snažil se projekt převzít, aby mohl natočit americký film, který by sám produkoval. Rappeneau uvedl: „Řekl mi: ‚Je to vynikající scénář. Zapomeň na Gaumont, natoč to v angličtině a já ti to pomůžu sestříhat v Hollywoodu.‘ V prosté angličtině to znamenalo: ‚Jestli chceš Julii Christie, musíš vzít i mě‘“. Z loajality k Belmondovi, na kterého od počátku myslel, a k Poirému Rappeneau tuto lákavou nabídku, která mohla znamenat zásadní průlom v jeho kariéře v americké kinematografii, odmítl. Alain Poiré nakonec navrhl svěřit roli Marlène Jobert. (classic)

Reklama

Reklama