Mrchožrouti

"To jsou u vás ztráty? Vždyť jsme neztratili ani celých devět lidí z deseti." Podobnost s Kellyho hrdiny čistě náhodná? O tom upřímně pochybuji. Akorát tady je to v opačném gardu. Jede se totiž po trase banka-zlato-cesta. Ono je to však úplně jedno. Jediné podstatné je, že se sehraná parta kolem Henri Verneuila po dvaceti letech vrací natáčet do Afriky (škoda, že bez Ventury, sedl by sem). Mrchožrouti mě příjemně šokovali hned v několika ohledech. Čekal jsem válečný film ve stylu "zastřel si svých sto bezejmenných nácků" a to celé říznuté komediálním tónem produkovaným především Villeretem. A přitom výsledek je celkem komorní snímek souboje několika vychcaných drsňáků o zajištění budoucnosti s nemálo cynickýma hláškama. Nelze v tom nevidět inspiraci ve westernech. Charaktery tady mají typově blízko k nejmenovanému Leonemu majstrštyku. Také každý kuje pikle na každého. Jednapadesátiletého Belmonda tento film zastihl v pětiletce kdy točil své snad vůbec nejlepší kusy (Profesionál, Bezva finta) a čtyřiašedesátiletého Verneuila stále v nesenilním stavu. Mrchožrouti fungují ve všech svých složkách a od maximálního hodnocení je dělí skutečně málo. Vlastně jen prostřední pasáž. Úvod totiž nadchne, pak se tempo na nějakou dobu zvolní a přibližně čtyřicet minut před koncem na scénu napochoduje zlato a najednou to nabere neskutečné grády. K tomu nějaký ten nečekaný zvrat, přestřelky, chytlavý hudební motiv, drsná cháska a především řádná chlapácká zábava. (30.01.2008)

Mrchožrouti jsou kultovní válečnou komedií. Božský Belmondo velí skupině legionářů, kteří se rozhodnou ukořistit si válečný poklad pro sebe. Henri Verneuil byl skvělý filmař; Mrchožrouti jsou od něj mým snad nejoblíbenějším dílem. Všichni ostatní herci (Villeret, Creton, Constantin), a především jako vždy půvabná Marie Laforet, jsou taky skvělí. Vše doplňuje působivá kamera a také pěkná hudba Georgese Deleruea. U mě to nejlepší hodnocení. Jeden z nejlepších Belmondových snímků. (16.03.2017)

Ztráty sympatických legionářů byly sice zanedbatelné, neboť nepřišli ani o celých devět mužů z deseti (vskutku velmi francouzské pojetí!), leč ani sebevtipnější akční komedii s charismatickým protagonistou si nelze užít naplno, pokud při sledování někdo stále intenzivně tluče diváka železnou trubkou po hlavě - tu zde opět zhmotnilo mnou nesmírně oblíbené použití "německého" tanku. Kurva, je opravdu až takovej problém splašit někde jeden jedinej (!!!) železnej trakař, co alespoň vzdáleně připomíná libovolného panzera?? (26.10.2017)

Nutno říct, že zápletka je trošku přitažená za vlasy, ale to se v rámci dobrodružné válečné komedie, která si nehraje na nic víc, než příjemný a ryze oddechový kousek v pohodě ztratí, zvlášť když je výborně obsazená a dobře vypointovaná. Hodně pomáhá přítomnost Jeana-Paula Belmonda v hlavní roli, který si střihl tradičně charismatického sympatického hrdinu, který má nejednoznačnou polohu mezi statečným vojákem, příležitostným lupičem, cynickým svůdcem a kamarádem. Přihrává mu skupina dobrých herců v čele s Jacquesem Villeretem, je to obecně film, kde i malé role hrají velcí herci. Chytré dialogy a řada nečekaných zvratů spolu se zajímavou pointou dělají z filmu nadčasovou podívanou. Není to na čistokrevných 5*, ale ve srovnání s tím, jak si komedii představují dnešní filmaři, se k té páté hvězdičce nakonec přikláním. Svou roli hraje i kvalitní dabing z časů, kdy byl považovaný nejen za řemeslo, ale za svým způsobem umění. Celkový dojem: 90 %. (06.05.2010)

Pod žhavým africkým sluncem. Horký písek pod nohama pálí. Zlaté cihly se v bance "chladí." Loupí, zachraňuje? Jak je jeho zvykem, ženy citovými příběhy ohromuje, své společníky ochromuje, hláškami nás zásobuje. Kdo? Zlatý pařížský hoch. Skrytý romantik, přitažlivý mluvka, nenapravitelný rošťák, nenahraditelný srandista, který svou, potem orosenou muskulaturou, omamuje všechny kolem. V tanku pádí pouští, samotář samotářský. Ujel příliš dlouhou cestu na to, aby...Vítej, "hrdino!" Těžce nabyl, těžce pozbyl. Vedlejším požitkům se neubránil. (28.03.2016)