Profesionál

Profesionál je z môjho pohľadu najlepší film, ktorý Belmondo nakrútil, a to som videl všetky, ktoré stoja za pozornosť. Je filmom, ktorý mi výstavbou pripomína western. Od krivdy spáchanej mocnými, cez potrebu reagovať ako muž a duel oboch protivníkov až po nehappyendový záver. Príbeh je napínavý, dobre zahraný a znie k nemu jedna z najúžasnejších Morriconeho melódií, o ktorej nadužívaní mám silné pochybnosti. Takže spokojnosť po všetkých stránkach. (03.09.2013)

Belmondo starý s obličejem posetým vráskama a prošedivělými vlasy je na začátku uplná zdrogovaná troska v zajetí nějakého afrického diktátora. pohled naprosto nevýdaný. Pak se z něj opět stane macho ničící vše co mu přijde do cesty a lovec žen aby opět šokoval ve velmi nebelmondovském závěru. Kdyby tohle byl jeho poslední film, tak by šlo o stejně kvalitní "rozlučku" jako udělal stallone s Rocky Balboa či Jackie Chan v New Police Story. Tleskám ti Jean-Paule za tu odvahu. (30.12.2008)

Agent Beaumont se jako pěšec na šachovnici státních zájmů rozhodne proti vůli svých nadřízených vrátit do partie, v které byl obětován. Během hry vždy o jeden tah před soupeřem provede na závěr nečekaný šach-mat, leč mocní pořadatelé mu stěží umožní trumf na celém turnaji.. Scénář, hudba, Belmondo, Hossein - čtyři nosné pilíře filmu. Apropo, čeho se Morricone dotkne, promění se ve zlato. (01.09.2008)

Je to trochu netradiční vidět Belmonda v něčem, co není přímo komedie, ale i tak se člověk občas pousměje. Je tu i dost akce a občas i drsné. Belmondo se po dvou letech vrací do Francie jako tajný agent, který utekl ze zajetí v Africe a jde se mstít. Protože je profík, tak si většinu svých kolegů maže na chleba a je vždy krok před nimi. Co má vlastně za lubem a podaří se mu to? Konec je docela překvapil. Filmu dost přidává i úžasná Morriconeho hudba. "Ten croissant platí kamarád." (20.07.2020)

Každý herec - zejména, je-li vázán na tzv. lehčí žánry - má zpravidla tzv. škatulku, z jejíž šarže vybočuje jen nerad. Platí to i pro ty nejlepší, a Belmondo je určitě jeden z nich. Pokusíme-li se v tomto ohledu hodnotit PROFESIONÁLA jako dílo té lehkonožejší Múzy, máme co do činění s dílem špičkovým a překvapivě invenčním. V mnoha ohledech vypovídá podstatné věci o odvrácené tváři francouzské demokracie Páté republiky, o tom, co je a co není kolonialismus a velmocenská omezená arogance. A jedinec a jeho šance, dostane-li se jako ono pomyslné zrnko do tohoto soukolí. V případě, že naší pomyslné Múze přibudou trochu vrásky a její anorektická lehkonohost se promění v poněkud ctihodnější plnoštíhlost, skrývající první vrásky, dosud viditelné jen pro toho, kdo stojí zblízka a umí se zvlášť dobře dívat, "bonusové" přínosy se začnou měnit v mnohokrát okoukaná klišé a důraz na akci, pro film příznačný, bude degradován na matoucí a samoúčelné honičky a kasovní šablony. Skutečnost, že v případě tohoto mimořádného filmu si obě Múzy podaly ruce a jdou filmem pospolu, žánrově čistému komentátorovi uniká. Plytký pak už ovšem není film, ale jeho samozvaný posuzovatel. Záměna imprese a úsudku dokonává toto dílo zkreslení, jehož genezi jsem se tu pokusil zachytit. PROFESIONÁL mezitím vstává - žijeme s ním v tak trochu pohádkovém filmu - a jde opakovaně hájit práva a fyzickou existenci člověka, jehož život stát, v tomto případě demokratický, tak lehce odepsal. Není pochyb o tom, že novodobý Belmondův d'Artagnan pokročilejších středních let má přitom veškeru naši diváckou přízeň k dispozici. Tak se jdeme zase koukat? Opravdu? Tak jo. (30.12.2007)