Final Cut - Dámy a pánové

Ani nevím, kde začít, protože tohle je opravdu dílko, při kterém mě napadaly jen superlativy. Uhranul mě už koncept toho, jak se dá vyprávět příběh, který je i přes zdánlivou směs krásně čtitelný. Samozřejmě film pro všechny fanoušky, co už mají nějakou tu stovku shlédnutou - pokaždé mi plesalo srdíčko, když jsem film poznal (hrdě říkám, že to bylo víc jak polovinu filmu). A umím si představit, že každý herec, který se uvidí, bude považovat ty svoje vteřinky jako poklonu, protože režisér to vzal opravdu od základu a vytěžil ty nejzářivější hvězdy z nitra filmových archivů. (04.09.2015)

Co se stane, když máte mnoho dobrých či skvělých obrazů a rozřezáte je na malé kousíčky skládačky a pokusíte se ty kousky spojit s těmi ostatními rozřezanými kousky jiných obrazů? Vznikne jedna velká matlanina. Tenhle film je výsledkem toho příkladu s obrazy. Ze začátku jsem dal 3 hvězdy, ale pak jsem si to rozmyslel, protože závěr filmu mě přesvědčil o opaku. Prvních deset minut si řeknete že je to zajímavé. Máte tam snad stovky prostřihů z různých filmů, ale po těch deseti minutách si řeknete, že to není až tak zajímavé. Pak když už ten chaos delší dobu sledujete tak vás to přestane bavit. Závěr filmu je k nevystání a pouštěl jsem ho zrychleně abych ho přetrpěl. Za mě je to pěkně velká slabota. (21.07.2019)

Tento neopakovatelný experimentální počin zřejmě potěší každého skutečného filmového fanouška. A možná některé i trošku namíchne, když si uvědomí, že se k něčemu podobnému nedokázali dosud odhodlat sami a musel to místo případných kreativních amatérů z řad nadšenců spáchat profesionální uznávaný režisér. Pálfiho celovečerní slepenec z fragmentů slavných i méně proslavených kinematografických děl vzdává nejen poctu filmovému umění, ale zároveň během toho vypráví tradiční otřepaný příběh plný klišé opravdu netuctovým způsobem a nejednou hýří i vtipnými nápady. Nepovažuji za důležité řešit, které filmy, příp. kteří režiséři a herci zde byli zastoupeni či naopak chyběli, za důležitý považuji spíše obdivuhodně pestrý výběr a taky výsledek, v němž navzdory experimentálnímu charakteru nechyběly i silné emoce, které se na mě dokázaly přenést. Párkrát došlo na momenty, kdy mi už začal tento ojedinělý sestřih připadat zdlouhavý a chvílemi jsem se v sledování dějové linky ztratil, ale brzy mě opět dalšími sekvencemi dokázal zpátky pohltit a znovu fascinovat... [85%] (10.08.2021)

Šikovně sestříhaný relaxační bonbónek, svádící k aktivní účasti v kvízu s časovm limitem... zjevně pan Pálfi viděl o několik filmů víc, a tak jsem si místo pohotových odpovědí často dosazovala pomyslné - tududum... Ani soutěživé roztěkanosti a poněkud únavnému dojezdu se nepovedlo zabránit mému rochnění se v super patetických klišé v žá(n)ru romantiky, už jen pro tu klasiku, chytlavé songy a průlety hvězd z poloviny galaxie, včetně těch vyhaslých... (13.08.2014)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)