Final Cut - Dámy a pánové

Zdaleka nefunkční příběh, fungoval docela dobře, člověk by nečekal, že sestříháním několika desítek snímku dohromady, vznikne celkem zábavné dílo Maďara, o kterém slyším snad poprvé, kde taky jinde by něco takového mohlo vzniknout. Bavil jsem se ne dějem, který za moc nestál, ale spíš kolik snímků a herců poznám, co by mohlo přijít za další střih, našel jsem si v tom spíš zajímavou hru s filmem. 4* zcela oprávněně, bavil jsem se, zasmál a ještě jsem si procvičil paměť. (29.07.2017)

Co říct jiného, než dokonalý film. Cinefilní mokrý sen. Naprosto užásná a dokonalá podívaná. Zde nejde o příběh, ten je vesměs vlastně naprosto jednoduchý a klasický. Dostane se na snad úplně všechny žánry na světě. A když zrovna vidíte scénu z filmu, který znáte, tak vám Vaše cinefilní srdíčko zaplesá. Ano možná je to snobská podívaná a podívaná spíše pro opravdové nerdy. Ale je to prostě dokonalé. (16.05.2020)

Vzhledem k formě, jakou je Final Cut zpracován, jsem se této podívané opravdu dlouho vyhýbal a vlastně jsem několikrát i sám sebe přesvědčil, že mu vlastně nikdy nedám ani šanci, jelikož jsem to celé jednoduše považoval za zcela marný a nesmyslný projekt, který prostě nemám důvod vidět. Pak jsem si ale řekl, čert to vem, těch osmdesát minut mě snad nezabije a alespoň si odškrtnu políčko ,,shlédnuto´´ ve filmografii mnoha mých oblíbených herců. No a jaký je můj názor nyní po těch osmdesáti minutách strávených ve společnosti tohoto maďarského experimentu? Takový, že jsem byl na osmdesát minut přenesen do ráje. Do filmového ráje, kde mi bylo nádherně, přenádherně a ze kterého jsem nechtěl ani na vteřinu pryč. Do ráje, kde jsem si užíval každičký záběr, každičký pohled, každičkou scénu, do ráje, kde jsem se osmdesát minut jen upřímně culil jak ještě nikdy jindy, kde mi bylo neskutečně příjemně a hřejivo, kde jsem prožíval sice miniaturní, díky onomu unikátnímu zpracování ale neuvěřitelně působivé love story, které bylo nevídaně silné, emočně dokonalé, zároveň ale i díky mnoha prostřihům neskutečně zábavné a vtipné, prostě do ráje, kde mi těch výsledných osmdesát minut uběhlo jako nic a já chtěl ochutnat ještě víc, ještě mnohem víc. Sledovat Final Cut bylo zkrátka úžasných osmdesát minut filmových orgií, navíc i s bonusem nemalé české stopy, tudíž tohle je prostě povinnost vidět pro každého filmového příznivce a z mé strany byla neskutečná hloupost se této dokonalé záležitosti tak dlouho vyhýbat, jelikož já tento experiment považuji za geniální dílo! (11.02.2024)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)

Dámy a pánové, ráčíte jeden film za všechny? Nechť je jím potom tenhle! Nejen proto, že jich sám obsahuje stovky a symbolicky vlastně všechny, ale co je podstatnější, zůstává přitom konzistentním, univerzálně sdělným, stále okouzlujícím, hravým i cituplným a naprosto nadčasovým vyprávěním o tom, kterak On potkal Ji a Ona Jeho, živoucím možná ještě o to víc, oč právě nelpí na nejvšednější doslovnosti filmového obrazu, jednotnosti stylu ani fyzické odlišitelnosti postav, takto jakýchsi esenciálních améb, mezi nimiž se mnohem snáze najdeme skutečně všichni. Tetelivá potěcha z každého dalšího záběru a především z nečekaných spojení mezi nimi se přirozeně větví tím šířeji, čím víc máte osobně nakoukáno. I bez toho by se vám však před úžaslýma očima stále ještě skvěla nanejvýš zábavná pocta kinematografii i člověku. (23.02.2015)