Víkend na Zuydcoote

Belmondo společně s dalšími vojáky vyčkává během 2.světové války dva dny na pobřeží, chodí po pláží,  zdraví ostatní s vlastním příběhem,  snaží se nalodit a ještě zažije jeden románek.  Je to pomalejší film, uznávám, ale možná stějně jako u předchozí spolupráce dua Verneuil-Belmondo  ,,Opice v Zimě´´, je v té pomalosti, a občas i poklidném tempu vyprávění malých lidských příběhů právě kus kouzla, které tento snímek odlišuje od řady jiných válečných filmů s hromadou bitev, a výstřelů, které já osobně třeba tolik nemusím. Tady mi ke spokojenosti stačilo už jenom to krásné melancholické vyvrcholení. (08.01.2022)

Kdo se zajímá o jednoho mravence uprostřed masy mravenců, kteří jsou z pohledu shora zcela nepatrní? Historie si pamatuje vojevůdce, několik hrdinů a tuto masu. Dalo by se polemizovat, nakolik je jeden mravenec podstatnou částí masy nebo jen kusem masa, Julien je ale podstatnou částí svého života :) a rád by si ho zachoval. Ve válce je ale přežití otázka hodu mincí, kterou hází osud. Válečné filmy nejsou zrovna můj šálek kávy, ale od tohoto jsem se nemohla odtrhnout. Strhující. Strašné. Silné. (20.10.2023)

Velmi by mě zajímalo, kolik tento film stál - protože ve většině záběrech jsou stovky mašírujících vojáků (odhaduji tak kolem jednoho tisíce statistů). Dnes tento problém odstraní pomocí počítačové techniky - tady to je ale všechno tur-natur. Víkend na Zuydcoote je docela příjemný film, na který se překvapivě, hlavně díky asi velkorysému rozpočtu, dobře dívá. Nezapomenutelnou scénou z tohoto snímku se pro mě stává ta, kde německý pilot dopadá na pláž, která je poseta nasranými francouzkými a anglickými vojáky. (26.05.2006)

Na tehdejší dobu sympaticky neheroický pohled na Dunkerque. Belmondo jako voják snažící se přežít a chovat se i na neustále bombardované pláži jako lidský tvor. Velkolepě pojaté - i při rozhovorech se v druhém plánu objevují pochodující vojáci, rezignující na krvavé efekty - žádné utržené ruce a nohy, jen snad trochu prvoplánovité. Ty dialogy šustí občas papírem (kněz zakopávající pistoli) a jsou na ustupující vojáky přiliš intelektuální, ale i tak je to v rámci Belmondovy kariéry nadprůměr. Ještě tu má totiž co hrát. (23.04.2010)

Francúzska obec Zuydcoote je vzdialená od francúzskeho mesta Dunkerque okolo 10 km, čo je takmer na jeden poriadny hod kameňom, samozrejme v úvodzovkách, pričom slávne-neslávna „operácia Dynamo”, sa tým pádom teraz dostáva do širšieho (po)vedomia, keďže sa nielenže priamo dotýka najmä toho druhého miesta, ale predovšetkým sa na opačnom mieste nachádza i konkrétny protagonista Julien Maillat, ktorý je mimochodom uviaznutý v piesočných dunách, čakajúci na spasenie, bažiaci po záchrane, neustále sa krčiaci pred nemeckým bombardovaním, či zo začiatku snažiacim sa nalodiť na loď do Anglicka, alebo na druhej strane sa jedná len o večne sa motajúceho a flirtujúceho mladíka, ktorý ani v podstate sám nevie, čo vlastne na tomto mieste robí, rovnako ako aj mnohí ďalší jeho rovesníci, čo si na túto situáciu už medzitým tak trochu zvykli... ?  Z každého rožku trošku, ako sa tradične hovorí, keď ma nenapadá pokračovať zrovna ničím iným, než práve tým, že Belmondo znovu spolupracuje s Verneuilom, no tentokrát mám opäť zmiešané pocity, čo ma vôbec neteší, a tak som momentálne priam presvedčený o tom, že najlepšou ich vzájomnou spoluprácou, boli jednoznačne iba bravúrne Opice v zime, čo už snáď absolútne nič viac neprekoná... ?  Ešte by som určite nehádzal flintu rovno do žita, lebo mám minimálne jedného zdatného kandidáta, ktorý by mohol vylepšiť celkové dojmy. Je mi to naozaj úprimne ľúto, že mi nesadol nasledujúci film z tandemu Jean-Paul Belmondo/Henri Verneuil, teda aby som nebol príliš kritický, áno, pozerať sa to síce dalo, no asi budem mimoriadne náročným divákom, ktorý si len tak hocičo/hocikoho nepripustí k telu (v tomto prípade k svojmu zraku), i keď patria k mojim obľúbencom, len už som to predtým tiež spomínal, že nie každý film sa im automaticky vydarí. (02.08.2022)