Osudový kruh

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest. (21.09.2016)

Klasická filmová detektivka vrcholné fáze svého rozvoje - tj. zhruba rozhraní třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století - má stále co skrývat. KRUH v této pomyslné stále nevyčerpané pokladnici patří určitě k tomu nejlepšímu. Režisérovi i klíčovým protagonistům tu již jiní vzdali příslušnou - a zaslouženou - chválu. Přesto si neodpustím zopakovat, že Bourvil od někdejšího prosťáčkovského pojetí svých komických postav suverénně dotáhl do maigretovských a poirotovských výšin, že Volonté, v mé paměti zafixovaný jako představitel angažovaných úloh (Giordano Bruno) i svým v té době ještě mladistvým vzezřením jako by představoval své druhé, značně pozměněné já. A obdobně září i Yves Montand, u nějž je i tady špičková pěvecká a herecká vloha vzácně vyrovnána. "Tvrdost" filmu si v ničem nezadá se svou americkou inspirací a naopak, psychologickým propracováním hlavních postav ji jednoznačně předstihuje. Podobných prvenství by si evropský film nejen ve svém francouzském zpodobení zasloužil víc. Zejména dnes, kdy jsme tak jednoznačně - často mimo svou vůli - válcováni řemeslnou hollywoodskou produkcí. (27.03.2010)

Najlepšia časť filmu, je podľa mňa v scéne, keď dvaja, o chvíľu, traja maskovaní lupiči, prepadnú klenotníctvo, a to je pekne ďaleko od úvodu filmu, najprv sú to Corey s Vogelom, pričom prvý pán s tvárou, večne fajčiaceho - Alaina DELONA, je postavou, ktorú akurát, prepustili z väzenia, kde mu dozorca tajne prezradí plány na lúpež, a tak sa vonku poberá smerom k frajerke, ktorá ale medzitým spáva s iným... , Delon úplnou náhodou stretáva zločinca Vogela, ktorý je na úteku... s tvárou - Giana Mariu Volontého, ktorý zdrhne z vlaku, i keď, ho má pod kontrolou, komisár - Mattei s tvárou Bourvila, ktorý mi tam, akosi, nepasoval ! No a tretí do partie, je bývalý policajt, Jansen s tvárou - Yvesa Montanda - ( vynikajúci bol v Mzde strachu !!!! ), ktorý je napojený v liehu, je v totálnom delíriu, a zázračným spôsobom sa postaví na nohy, aby im pomohol s kšeftom, lebo má presnú mušku, pritom pred nejakým časom, mal šialené hulucinácie z toho, debilného chlastu, akosi rýchlo sa spamätal, to je teda pekne postavené na hlavu, ďalšia diera, podľa mňa, je v scéne, kedy Vogel vyskočí cez okno z vlaku, a jemu sa nič nestane ? Taktiež, je to celé, akosi, naivné, a zbytočne, dlhé, mieša sa tu klasický hollywoodský štýl, ale väčšinu času, som sa nudil, i miestami, chaotický strih, celkovo napomáha k výslednému dojmu z filmu ! Alain Delon, nepatrí medzi mojich obľúbených hercov, ba ani film režiséra - Jeana-Pierreho Melvillea, nezachráni rozpačité dojmy, najmä ten, naivný koniec ! (19.03.2016)

Bez jakýchkoliv výhrad 5*. Pokud chcete vidět kvalitní gangsterku staré školy, není lepší volba než Melvilleovy filmy. U Samuraje jsem si ještě říkal, jestli to není náhoda, teď už je jasné, že to byl opravdový machr ( ne nadarmo je to jeden z Tarantinových nejoblíbenějších režisérů ). Nevlídné prostředí, chladné barvy. Málomluvné, atmosférické. Postavy o jejichž minulosti nevíme nic, přesto jim nechybí tragická hloubka. Policisté nuceni dělat morální ústupky. Přesně použitá minimalistická hudba. Úplně stačí, když je Delon v záběru. Jean-Pierre Melville se mi začíná dostávat pod kůži hodně hluboko ... ještě jeden film a jde do mých osobních TOP 15 režisérů P.S. Hodnocení na IMDB 8.1 je mnohem výmluvnější než zdejší slabá "pětasedmdesátka" - Jo a ještě jedna věc. Melville se zjevně inspiroval Asfaltovou džunglí Johna Hustona, kterou jsem shodou okolností viděl před pár dny. (25.08.2006)

Delon, Volonté a Montand jako zločinci, jež svede dohromady náhoda a spojí pouto přátelství a jeden velký plán a proti nim neústupný a nekompromisní Bourvil jako komisař Mattei. Velkým překvapením byl  právě výkon komika Bourvila a zkrocený Volonté (nijak mu to neuškodilo), nadchla hororová scéna s obyvateli  Jansenovy (Yves Montand) skříně a vlastně dojala upřímnost přátelství projevující se v jak jinak než tragickém závěru.  Filmový svět zádumčivého a tichého Melvilla se stává mou oblíbenou destinací.  Tiše jsem proplouval mezi ostrůvky klidu a  napětí, abych v závěru pohlédl do chřtánu osudového víru, který všechno a všechny stáhl pod hladinu a zůstalo jen to ticho... (14.12.2021)