Osudový kruh

Zatímco některé francouzské filmy vysílají české stanice do zblbnutí, jiné zajímavé francouzské tituly unikají pozornosti. Přesně tak je tomu v případě Osudového kruhu, stylové kriminálky z počátku 70. let o jedné velkoryse naplánované loupeži šperků, která se tak trochu svým tvůrcům vymkla z rukou. Luxusně obsazené drama, kde se sešlo několik největších hvězd francouzského filmu. Překvapivé je obsazení Bourvila coby špičkového policisty s buldočí zarputilostí, protože tenhle herec je známý převážně jako komik a představitel prostoduchých dobráků. K celkem realisticky se tvářícímu snímku mám jen dvě výhrady. Seznámení lupičů představovaných Delonem a Volontém se může odehrát opravdu pouze ve filmu, taková náhoda v reálném světě je méně pravděpodobná než zásah meteoritem. No a útěk Volontého šíleným skokem z okénka vlakového kupé je ten nejnesmyslnější pokus o útěk, jaký mohl zkušeného zločince napadnout. Samotná loupež a peripetie kolem prodeje luxusních šperků jsou natočené poutavě a diváka neopouští napětí. Každá z těch postav je uvěřitelná a svým způsobem charismatická. Celkový dojem: 80 %. (14.07.2010)

Na tyhle oldskool kriminální filmy můžu koukat třeba každej den. Místo nějakejch hláškujících kašparů jsou tady uvěřitelný postavy, nechybí napětí, atmosféra a jakási syrovost. Filmu ublížila přílišná rozvláčnost a zdlouhavost. Ve střižně ty nůžky prostě měli používat trochu víc. No a pak je tady Bourvil. Já nemůžu napsat, že by snad hrál špatně, ale pro mě to asi bude vždycky takovej ten představitel naivních prosťáčků. Když se k tomu navíc přidá dabing Jiřího Brudera, tak jsem mu toho komisaře nějak nevěřil. Dokázal bych si v tý roli přidstavit třeba Lina Venturu, Jeana Gabina, Bernarda Bliera, ale Bourvila prostě ne. To je jak kdyby roli Delona měl hrát třeba Pierre Richard :-) Jako celkově to je rozhodně film, kterej stojí za vidění, ale nějaký vady na kráse jsem tam našel. 75% (18.03.2012)

Výtečný film, který se mi velmi líbil. Na dnešní dobu (bože, jak tenhle obrat nesnáším, ale lepší mě nenapadá) má tenhle film poněkud pomalejší tempo, ale to je po mém soudu spíše negativní vizitka pro současnou produkci, která je sestříhána tak zběsile, že se na to osobně nedokážu skoro koukat. Pokud mladší diváci odkojení všemi těmi Bourneovými ultimáty a podobnými sračkami náhle zhlédnou film jako je tento, nedivím se, že se mohou při sledování nudit a nedokáží udržet pozornost. Je to však problém na straně konkrétního diváka, nikoli filmu. Osobně mám tenhle typ žánrových filmů ze staré školy rád právě proto, že se takové filmy už dávno netočí. Snad jen škoda, že to v telce odvysílali v českém dabingu, byť velmi obstojném - vidět tenhle film v původním znění a v kině musí být vážně zážitek. (23.05.2013)

Poctivý, tradiční perfekcionista Melville (stav bytu po pěti letech, kdy nebyl obýván) opět vytváří atmosféru tak příznačnou pro jeho snímky. Nemalou měrou se na ní podílely nejen výkony Delona a Volontého (Melville byl jeden z mála, který dokázal Volontého skutečně urežírovat tak, aby se Volonté nesnažil strhávat veškerou pozornost na sebe), ale i hudba Érica de Marsana (s Melvillem spolupracoval již o rok dříve na svém prvním filmu Armáda stínů). Opět dlouhý film s minimem dialogů, přesně tak jak to uměl právě jen Melville. Výborný výkon podal i Montand, jen mi trvalo zhruba minutu, než jsem ho poznala. (10.07.2011)

Tento kriminální thriller předkládá divákům stylovou podívanou napětí osudu a svému filmovému žánru dělá jednoznačně noblesní jméno. Atmosféra je kompaktní, stabilní a gradující ve svém velkolepém finále uprostřed červeného kruhu. Herectví je téměř dokonalé v duchu syrového a drsného maskulinního přijímání života, kde osoby v přítmí ilegality uctívají především mužnou čestnost bez klamu. Každá osoba jde nekompromisně za svým cílem. Odvážně a neohroženě, s chladným kalkulem i nepředvídatelným faktorem náhody a s úzkostlivým lpěním na etickém kodexu cti i během zločinného jednání. Hlavní postavou je propuštěný zloděj Corey (velmi dobrý Alain Delon) se svojí ctižádostivou cestou po pomíjivé zločinecké slávě v té čistokrevné eleganci mimořádného počinu. Je strohý, chladnokrevný, praktický, statečný a neoblomný. Nejobtížnějším protivníkem zločinu je policejní komisař Mattei (pozoruhodný Bourvil), který mlží a neváhá rozdávat i nečisté údery k dopadení každého zločince. Zarputile se pouští po stopě, zakousne se do své oběti a nepustí ji až do konečného zardoušení. Dalším mužem v červeném kruhu je uprchlý podezřelý Vogel (charismatický Gian Maria Volonté). Ve jménu volnosti dohání své jednání až k hranici zoufalého odhodlání neřízené sebevražedné střely. A kdo by se chtěl tak snadno vzdát své vlastní svobody? Obyvatele červeného kruhu doplňuje osamělý bývalý policista Jansen (dobrý Yves Montand) se střeleckým talentem a překonáváním vlastní úzkosti rozpadu osobnosti při útocích trapičských obyvatelů skříně. Z dalších rolí: doběhnutý a zmáčknutý významný muž podsvětí Santi (příjemný François Périer), opatrný překupník (Paul Crauchet), pokušitel a vězeňský dozorce (Pierre Collet), dopálený bývalý parťák Coreye s nečistým svědomím Rico (André Ekyan), generální inspektor policie s názorem o všeobecné presumpci viny (Paul Amiot), či svědomitý Matteiův asistent (Jean-Pierre Posier). Výsledek je názornou a důvtipnou syntézou dálněvýchodního pohledu na život s evropským životním stylem. Je to poutavý druh zábavy, kde napětí je trvalé, cíle zřejmé a cesty promyšlené. Osudu jdeme naproti skrze naše činy a způsoby vnímání. Rozhodující je překonání strašidel, nikoliv finanční odměna. A hrdá mužská čest. (21.09.2016)