The Captive

Přešel bych, že Atom skoky na časové ose hodlal diváka rozložit na atomy (zřejmě měl strach, že by chronologická posloupnost přinesla banalitu) i laciný závěr bez emočního účinku, ovšem způsob vedení policejního vyšetřování ze mě udělal idiota a to já i přes působivě zasněžené Ontario nerad. Chcete mi namluvit, že policie nebude monitorovat návštěvy u vězněného pedofila, jenž byl zatknut v souvislosti s případem? Chcete mi říct, že se stovek svědků z charitativního večírku nikdo neptá, kdo s jeho hlavní hvězdou ten večer seděl u stolu? A že si tyto informace pak nedá dohromady? Co to bylo? Díl Policie Modrava? Škoda, první film s Reynoldsem, kdy mi nececkal krev jak Lestat a musí jej zkazit jiné okolnosti. Holt co se týká mizení, není Kanaďan jako Kanaďan.. (15.10.2015)

Já jsem tušila, že to nebudu mít s Atomem jednoduché. Kdepak Sladké zítřky a nebo Feliciina cesta, tam jsem neměla problém, ale tady jsem silně rozpolcená a nevím, kam mám The Captive zařadit. Možná, že kdyby se tolik nesnažil tvářit tajemně, zajímavě, originálně až experimentálně a kde na začátku vím zhruba tolik, co na konci, tak by to prospělo oběma stranám. Divákovi jako jsem já, rozhodně. V prolínání časových rovin jsem se po půlhodině zorientovala, ale horší to už bylo se scénářem, z kterého se podle mě dal vykřesat daleko větší trhák. Takhle jsem měla pocit, že tam snad není jediného normálního tvora, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se všichni pohybují v jakési pro mě nepochopitelné dimenzi. Ještě tak otec Matt působil přijatelně, kterého hrál ostřílený Ryan Reynolds, ale když jsem viděla interiér jeho auta, tak jsem taky chvíli zaváhala. Co se tvůrcům povedlo maximálně dobře, byl výběr osoby, která trávila čas s Cass. Tak slizký a odporný typ člověka od prvního pohledu jsem dlouho neviděla. Tam jsem neměla jediný problém zaujmout jasné stanovisko. Zkrátka celý Atom Egoyan, ale já tentokrát konstatuji, že to bylo velké zklamání. (06.11.2014)

Podľa mňa celkom vydarený thriller. Spočiatku mi to trochu pripomínalo atmosféru 3096 Tage (príbeh Nataschi Kampusch), no potom to nabralo inší vývoj - teda nielen z pohľadu unesenej, ale aj z pohľadu tých, ktorí ju neprestali nikdy hľadať a veriť, že ju ešte niekedy uvidia. Aj keď niektoré veci naozaj trochu postrádali logiku a tie zlomy v deji boli občas dosť neprirodzené, film ako celok ma bavil. Malo to dobrý spád, nechýbalo tomu ani napätie a dokonca aj postavy celkom vhodne vybraté, aj keď občas mi prišli niektorí vážne takí pasívni (napr. Cassandrina matka). (24.10.2014)

Príšerný film. V prvom rade je nepochopiteľný. Ani po hodine som sa neorientoval v deji, ktorý divoko skáče naprieč rokmi. Tieto scény však nie sú oddelené žiadnym titulkom á la „o 8 rokov neskôr“/„pred 8. rokmi“ (a orientovať sa nedá ani pomocou prírody či hercov, nakoľko všetko vyzerá stále rovnako). V druhom rade je film chladný; aj tých pár scén, ktoré mohli divákom zatriasť, nakrúca režisér neosobne, nudne a nezaujímavo (prvé stretnutie po rokoch). V treťom rade, herci sú o ničom. V štvrtom rade - tony WTF (stromčeky). Zlaté Zmiznutie s Gyllenhaalom. (26.12.2016)

V momentu únosu mimo obraz použil Egoyan úplně stejný záběr jako Villeneuve v o rok dřívějších Prisoners. Jinak se ale vydává jiným směrem, padouchy i zákulisí s unešenou obětí nám ukazuje hned od začátku, průběžně s představováním hlavních postav. Chronologické rozházení některých událostí dělá sledování filmu zajímavým. Jasno začnete mít až po pár desítkách minut. Následně dojde na působivě mrazivé scény i slušně vyobrazené záporáky, ze kterých naskakuje husina. Slušný, ne úplně typický příspěvek do skupiny podobných žánrovek. (26.03.2020)