Spálené stodoly

Áno, je to kvalitná psychologická dráma so skvele napísanými postavami a je nepochybne hereckým koncertom Simone Signoret, ktorá tak trochu zatieňuje zámerne utlmeného Delona. Lenže ja mu nejak toho sudcu neverím, on je predsa srdcom aj dušou policajt s trochu rebelskými praktikami. V Spálených stodolách je skutočne za suchára, ktorý sa prispôsobuje dospelému vážnemu štýlu rozprávania. Najmä netreba očakávať krimi a napínavé vyšetrovanie, ústredný zločin je tu katalyzátorom k vypusteniu potlačených emócií vnútri každej postavy a my tak sledujeme niečo v zmysle "konečne sme si povedali, čo sme potrebovali". Záverečná pointa je kvázi prekvapivá, ale vzhľadom na predchádzajúci dej nepodstatná. Čo bol ale zase zámer a správny. Objektívne viac za štyri, ale filmy sú hlavne o subjektivite ich vnímania. Nie všetko inteligentné vás musí osloviť. (07.05.2014)

Příkladná ukázka toho, pro co JÁ osobně miliju FILM jako takový. " Staré dobré poctivé " francouzské krimi v kombinaci se silným psychologickým dramatem a všemi nezbytnými atributy, pro které ho mám tak rád. Volně plynoucí snímek, na obou stranách silní protivníci ( na straně jedné Simone Signoret, jako matka chránícího svého syna, na straně druhé, soudce v podání charismatického Alaina Delona ) snažícího se vypátrat vraha dívky, která byla zavažděna jednoho večera ve zdejší vesnici. Nejsilnějšími momenty celého snímku jsou bezesporu ty, kdy v jednom záběru jsou oba dotyční, ta jejich vzájemná konfrontace. Zde se " hraje " výrazovými prostředky, nikoliv akcí. Jeden záběr, jeden jejich vzájemný pohled, vydá za hodiny " vysvětlování ".Režisérovi Jean Chapotovi se podařilo vystavět vskutku silný krimi příběh a na pozadí ( či v popředí, jak chcete ... ) všeho toho ukázal, jakt tvrdý život a vztahy na vesnici dokážou být ( a také byly ) . To vše podpořeno vynikajícími hereckými výkony, citlivou kamerou a nesmírně působivým hudebním doprovodem Jeana Michela Jarreho, (pro kterého to byla první filmová spolupráce.) Žánrový klenot, který mi zůstával po dlouhou dobu utajen, o to více jsem si ho nyní vychutnával. A ten KONEC...jeden z nejpůsobivějších, co jsem kdy na filmovém plátně viděl. Shodou okolností to byl za krátkou dobu druhý ( tím prvním byly Následky lásky) KONEC ( byť úplně jiný ) , který mě pohladil po duši. Ikdyž jak říkám, v tomto případě trochu jinak. Nejkrásnější na tom všem je fakt, že ani na chviličku nezapochybujete nad tím, že by to mělo být jinak a oběma představitelům " TO " věříte. Alain Delon odchází s penězmi v kapse kabátu sněhovou závějí, Simone Signoret vchází do svého domu, spouští se hudba a jdou titulky...NÁDHERA! p.s. a ANO uživ. D. Moore, také mi probleskla hlavou myšlenka na Fargo a na maličký okamžik ještě na toto http://www.csfd.cz/film/264940-dum-hruzy/ (26.10.2010)

Psychologické, komorní, kriminální drama. Francouzské, s Delonem, z roku 1973. Záleží na Vás, jestli je to Váš šálek čaje, protože tyhle filmy vyžadují poměrně specifické nastavení, abyste se u nich přes vlastně krátkou stopáž neunudili. Já s tím problém neměl, byť už jsem v tomhle žánru viděl lepší věci. Ale je nutno říct, že příběh je ve svých kličkách poměrně originální, atmosféra je vynikající, a herecké výkony jsou základní pilíř téhle mrazivé, sněhem zapadané rozkrývací návštěvy švýcarsko-francouzského pomezí. A abych nezapomněl, hudbu složil (a žádná slova nenapsal) tehdy mladý perspektivní avantgardní hudebník Jean-Michel Jarre:) 70%, protože konec je trochu podraz... (09.11.2014)

Minimalistická, chladná detektivka, ve který neni žádnej detektiv superman, kterej všechno vyřeší s prstem v nose. Tady je hlavní postavou naprosto normální a uvěřitelnej vyšetřovatel (Alain Delon v nejlepší formě), kterej jenom dělá svou práci. Tyhle filmy já prostě můžu. Navíc mě potěšila hudba od J.M. Jarreho. Hvězda dolu za poněkud deus ex machinovský vyřešení případu, který mě tak trochu zklamalo. Pak jsem měl ještě trochu problém zvyknout si na to, že Delona daboval Cupák. Ale za to film nemůže. 80% (02.08.2012)

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)