Spálené stodoly

Francouzské kriminálky se odlišují od těch ostatních tím, že vyšetřování a pátrání po zločincích není (alespoň většinou) alfou omegou filmového vyprávění, jde spíše o dramata lidí, do jejichž životů zasáhl zločin. Jednou z nejryzejších a zároveň nejpovedenějších ukázek tohoto subžánru jsou právě "Spálené stodoly". Krimi se postupem času mění v rodinné drama a na povrch vylézají fakta, která měla být zamlčena. Promrzlá atmosféra horského městečka, ledově klidný Alain Delon se svým přesvědčivým hereckým minimalismem (s Cupákovým hlasem mi z něho málem naskakovala husina), výtečná Simon Signoret a silně atmosférický hudební doprovod Jeana-Michela Jarra vás přikovají na hodinu a půl do křesla. 100%. (23.11.2009)

Hudbu k filmu zkomponoval lyonský rodák Jean Michel Jarré, pro kterého to byla první filmová zkušenost a těch několik experimentálních elektro motivů působí přinejmenším zvláštně a tak trochu nadčasově. Pro zajímavost uvedu, že exmanželkou J. M. Jarrého je Charlotte Rampling (syn David) a současnou manželkou Anne Parillaud, což jsou známé herečky. Jinak v roli nešťastné Monique na sebe poprvé výrazně upozornila Miou-Miou. (23.03.2006)

Spíš psychologická rozborka než čistokrevná krimi. Nesedělo mi akorát, s jakým klidem statkáři přijímali, že jim tam denně brousí Alain Delon a mile se na ně usmívá, ve skutečnosti už by ho asi nemohli vystát. Výrazná hudba z dílny J. M. Jarre a samozřejmě prvotřídní dabing, v němž kromě Cupáka vyniká Jiřina Petrovická a pro mě osobně i skvělý Bohumil Bezouška (hoteliér). Krásná pocta životu na venkově, v horách. (11.05.2014)

Mít kolem sebe tak pošahanou rodinu, nedivím se Simone Signoret, že musela bejt za drsnou matku klanu, aby to ukočírovala. Alain Delon se dopouští několika zbytečných frází, ale budiž. Alain Delon celej film pohodově chodí sem a tam, popíjí tu kávu, onde minerálku a vyšetřování se jaksi nehejbe z místa. Ovšem atmosféru to má, to zase jo. Nicméně s ohledem na dobře vybrané prostředí a lidi bych čekal víc napětí. A jako bonbónek dcera Jeana Gabina ve své jediné filmové roli. Tři sekundy za sklem auta a s kapucou na hlavě. (18.02.2013)

Nemůžu si nad francouzskými filmy naříkat. Sedmdesátá léta jako kdyby byla vysloveným tahákem na pět hvězd. Spálené stodoly mě totiž držely v napětí od začátku do konce. Úžasná, chvílemi až mysteriozní muzika, kterou připravil Jean Michel Jarre jako kdyby přesně sedla do té zasněžené vesnice k té prazvláštní rodince, o které tento film vypráví. Zajímavé, a podle mě i trošku neobvyklé, u tohoto filmu je ale to, že žádná z postav mi vysloveně nesedla. Alain Delon je tam, jakožto vyšetřovatel, víceméně v pozadí. Všechno ostatní ovládá naprosto dokonalá až hrůzostrašně vzhlížející Simone Signoret, která ovládá všechny kolem sebe malíčkem u jedné ruky. Svojí suchostí tento film až mrazí. Každopádně zimní atmosféra a klasické pohledy do očí mě donutili k tomu, abych po shlédnutí opět filmově chrochtal blahem. Psychicky jsem na tom ale byl o něco hůře. (21.09.2014)