Spálené stodoly

Dobrá francouzská kriminálka, která zaujme prostředím, v němž se odehrává. Zasněžené hory působí chladně a lidé v nich střídavě přívětivě a rovněž chladně. Alain Delon se pouští do vyšetřování vraždy a poznává tamní zvyky a vztahy mezi obyvateli tvrdého koutu Francie. Snímku nelze upřít atmosféra a za pochvalu stojí jak klasická hudba 70. let, tak netradiční závěr. (28.08.2014)

Psychologické, komorní, kriminální drama. Francouzské, s Delonem, z roku 1973. Záleží na Vás, jestli je to Váš šálek čaje, protože tyhle filmy vyžadují poměrně specifické nastavení, abyste se u nich přes vlastně krátkou stopáž neunudili. Já s tím problém neměl, byť už jsem v tomhle žánru viděl lepší věci. Ale je nutno říct, že příběh je ve svých kličkách poměrně originální, atmosféra je vynikající, a herecké výkony jsou základní pilíř téhle mrazivé, sněhem zapadané rozkrývací návštěvy švýcarsko-francouzského pomezí. A abych nezapomněl, hudbu složil (a žádná slova nenapsal) tehdy mladý perspektivní avantgardní hudebník Jean-Michel Jarre:) 70%, protože konec je trochu podraz... (09.11.2014)

V mládí velmi krásná Signoretová nepostrádá jistý šarm ani v pozdějším věku, a tak si zaslouží být i ve Spálených stodolách Sluncem. Delon sice působí jako nezkušené ucho, nakonec se však ukáže jako důstojný soupeř autoritativní Rosy. Chladná zimní krajina, neobvyklá hudba (aby ne, když autorem je elektronický mág Jean-Michel Jarre), časté snímání obrazu ze vzduchu, kontrast vesnice a města - na venkově, o samotách nemluvě, ještě drží lidé spolu. Město je už z hlediska vztahů prohnilé. Závěr možná působí nečekaně, ale je logickým vyústěním příběhu. Nejsilnější je poslední setkání dvou rivalů - on ví, že ona ví, stejně jako ona pochopí, že i on ví. Nic jiného s tím už udělat nemohou, jelikož se v té chvíli navzájem respektují. Viděno znovu po dlouhém čase... (10.11.2014)

Kriminální příběh o vyšetřování záhadné vraždy ženy, v němž se nakonec ukáže, že pachatel pochází z úplně jiného kruhu, než se vyšetřovatelé po většinu času pohybují, určitě již mnozí z nás viděli v mnoha filmech. Málokterý z nich se ale mohl pochlubit tak skvěle propracovanou psychologii vyslýchaných postav jako Spálené stodoly. Byť se pátrání táhne napříč celým filmem, v středě pozornosti zůstává detailní analyza vztahů v rodině žijící v opuštěném domě v horském prostředí, kde lidé pět měsíců zažívají krutou zimu a těžce pracují na statku, kde se na noc dům nezamyká a zůstává odemčený pro náhodně zabloudilé turisty, a kde neochvejně vládne svojí pevnou rukou milující i čestná matka v podání Simone Signoret. Slavná francouzská herečka vytvořila dva roky před tím nezapomenutelnou dvojici s Jeanem Gabinem v Kočce, tentokrát ústředního partnera Signoret představuje neméně výborný Paul Crachet. Oba společně s Alainem Delonem v roli mladého soudního vyšetřovatele rozehrávají jedinečný herecký koncert na pozadí patřičné dramatické atmosféry. Vysoká kvalita napsaného příběhu i hereckých výkonů bude nejspíš opět hlavním důvodem, proč se budu chtít k filmu vrátit, byť se občas neobešel bez hlušších míst. Ze zde uváděných podobných filmů mě ale Případ Dominici, mapující kromě života rodiny na statku ještě v další vrstvě podrobnou historii justičního omylu, oslovil přeci jenom o stupeň víc. 80% (11.10.2020)

Mít kolem sebe tak pošahanou rodinu, nedivím se Simone Signoret, že musela bejt za drsnou matku klanu, aby to ukočírovala. Alain Delon se dopouští několika zbytečných frází, ale budiž. Alain Delon celej film pohodově chodí sem a tam, popíjí tu kávu, onde minerálku a vyšetřování se jaksi nehejbe z místa. Ovšem atmosféru to má, to zase jo. Nicméně s ohledem na dobře vybrané prostředí a lidi bych čekal víc napětí. A jako bonbónek dcera Jeana Gabina ve své jediné filmové roli. Tři sekundy za sklem auta a s kapucou na hlavě. (18.02.2013)