Pan Klein

Mohla to být docela zajímavá "kafkárna", lehce detektivní, lehce mysteriózní, kdyby ovšem její příběh nebyl místy rozmělněný natolik, že jsem si až říkal, jestli jeho cílem není unudit diváka k smrti. Ale po řemeslné stránce zručná a pohledná práce, tak jak to Francouzi dříve uměli, Delon jako obvykle charmantní, sfinga Moreau jako obvykle krásná, i když bohužel jen v jedné jediné scéně. / Hm, jak si tak teď čtu zdejší komentáře, nejsem s tou "kafkárnou" příliš originální. Ale co jiného k tomuhle filmu taky napsat... (15.12.2016)

Téměř dvě hodiny sleduju jak pan Klein pátrá po jiným panu Kleinovi. Tahle Kleinománie mě místy dost slušně napnula, ale hlavně čím víc se blížila svému konci, tím nedočkavěji jsem očekával, jak to s druhým panem Kleinem je ? Kdo je druhý pan Klein ? Existuje vůbec druhý pan Klein ? Pak přišli poslední minuty a ..........., a pak už jen vytahuju DVD s přehráváče sedím na posteli a je mě smutněji a smutněji a mě dochází, že smutek na duši není dobrý uspávadlo. (24.03.2009)

Velice ponurá atmosféra nemilosrdně prodchnutá zvyšujícím se napětím, vzrůstající nejistotou, obavamy, bezvýchodností. Silně dramatická, působivá a skvělá hudba Egista Macchi a Piera Porteho tuto atmosféru už jen dokonale podtrhuje. Už jen úvodní scéna měřící a posuzující lidi jako dobytek a podle pochybných měřítek určující jejich rasu! Grrr! A ještě si za to zaplatili 15 franků. 15 franků za naprosté ponížení a přidání pochybností o své budoucnosti. Film pokračuje zpočátku celkem nevinnou, ale v důsledku zcela zásadní scénou prodeje jednoho obrazu jedním Židem (Jean Bouise) jednomu alsaskému obchodníkovi (Alain Delon), který morálními zásadami zrovna moc nehýří. "Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí, viďte!?" "Ale já ho nemusím koupit a také nejsem sběratel. Pro mne je to práce." Píše se 16. ledna 1942 a do 16. července zbývá přesně sedm měsíců. Přípravy na Razii Vel´d´hiv, které se po druhé koleji tohoto temného kafkovského příběhu s mrazivou urputností řítí na pařížšký "Zimní veledrom", odkud bylo vlakem do vyhlazovacích táborů deportováno více než 13.000 Židů, mi nahánělo doslova hrůzu. Naprostá šílenost. Vyfabulovaný příběh bych si tak nebrala, ale představa, že takhle nějak to bylo, je zkrátka děsivá. (Já vím, že o holocaustu bylo natočeno nespočet filmů, ale když si uvědomíte, že tohle řídili samotní Francouzi...!) A vedle těchto horečných příprav vede pan Klein osobní boj, hledání, pátrání, nepochopitelná poznání a nedorozumění. Nejdříve věří tomu, že jedna návštěva redakce židovských novin, které mu skončily u jeho "nežidovských" dveří, vše vyřeší. Sám na sebe upozorní policii. Co by se stalo, kdyby to neudělal? Ale hlavní otázkou zůstává, kdo je ten druhý Robert Klein a co po něm vlastně chce? A stejně zmatený a nejistý zůstává i divák. Monsieur Delon JE monsieur Klein. A oči pana Kleina jsou dostatečně výmluvné. Delon působí ve své roli přirozeně a je sympaticky „delonovsky“ uměřený. Musím se přiznat, že když jsem film viděla poprvé, tak jsem ho tak úplně nepochopila, protože mi hloupou nepozorností uniklo pár zásadních drobností, a zůstalo plno nezodpovězených otázek, které mi nedaly a dala jsem si ho ještě jednou. Na konci jsem pochopila, ale některé zásadní otázky přetrvávaly. Po prozkoumání francouzské Wikipedie a pochopení historických událostí, které jsou pro tento skvělý film dost důležité, a po pozorném sledování těch drobných jednotlivostí a zdánlivě nedůležitých dílčích činností, jsem napotřetí konečně pochopila. Otázka mi nezůstala žádná, všechno to do sebe zapadalo jako skládanka. Mrazivý a depresivní pocit však přetrvává, možná se tím poznáním ještě prohloubil. Silný filmový zážitek, nezapomenutelný snímek. Mr. Losey, thank you!!! PS: Ze zvědavosti jsem na několik málo minut (večer 16. 3.) přepnula na ČT2 a v naprostém rozčarování jsem utíkala rychle pryč. V tomto případě musím souhlasit s igim B. V této podobě pro mne nepoživatelné a degradující celý film. Désolé. (11.03.2012)

Cituji oficiální text distributora: "V nacisty okupované Paříži roku 1942 žije obchodník se starožitnostmi, který bohatne z laciných nákupů uměleckých předmětů od Židů. Z novin se dozví o svém židovském jmenovci, po kterém začne pátrat. Postupně se zaplétá do ponurého labyrintu rébusů a tajenek, až je nakonec zatčen a deportován… " ...... "A PROČ VLASTNĚ?", dodává Kimon a přiznává se, že ten film tak zcela nepochopil, nebo mu něco důležitého v průběhu uniklo, aby si vysvětlïl ten ponurý, smutný konec a pochopil ho. ............................................. Osud byl zlý: "Byť sám Židem, na Židech parazitoval. Byť všichni Židé vůkol trpěli, on též Židem, z toho žil. Bohatství nespasilo Žida bohatého, skončil jak všichni, .... ti trpitelé, ... chudáci Židé." (12.02.2009)

Citlivá a tak trochu i náladová štúdia ľudskej ľahostajnosti, nesprávnej identity a dvojníctva, teda všetko tém, na ktoré som istým spôsobom zaťažený, a preto mi nedá nepovedať, že spomínané motívy sa okrem tradičnej tvorby Alfreda Hitchcocka či Davida Lyncha, objavujú už v Bibliii, a svoju renesanciu zažívajú v romantizme 19. storočia, napr. E. A. Poe v poviedke . W i l l i a m . W i l s o n . zachytáva rozpoltenie osobnosti medzi vedomie a svedomie, na čo mu slúži práve symbol dvojníka. Aký je však Loseyov Pán Klein? Typ priemerného, neutrálneho zlatokopa, ryžujúceho v mútnych vodách vichystického Francúzska, ktorého život sa rozpadne ako domček z kariet v okamihu, keď zistí, že má dvojníka. Žida. Nikdy ho síce nestretol, ale túžba pozrieť sa mu do očí sa stáva jeho posadnutosťou... (17.10.2010)