Pan Klein

Jedna z těch povedenějších mystifikačních dramatických her, která dokáže trvale udržovat napětí. Ten strach z neznáma a ta touha bojovat, a přitom nevědět proti čemu a proti komu, jsou cítit v průběhu celého příběhu. Při hlubším zamyšlení se může zdát běh událostí snad i nemožný, ale není to něco, co by ubíralo filmu na jeho působivosti u diváka. Ba právě naopak. Je to hříčka, kde se pomalu sbírá jeden střípek za druhým, aby se všemožným způsobem pokoušela sestavit celá představa příčin a pohnutek a pravého stavu věcí. Světla barev se občas rozsvítí, aby se v jediném okamžiku zlomyslným mávnutím života opět skryla ve tmě hádanek a mučivé nejistoty. I ten závěr je spíše mlhavé problesknutí, než jasné zobrazení. Konečný výsledek je udělaný chytře, navíc podané se začátkem těch největších hrůz semitské rase. Hlavní postavou je Robert Klein (dobrý Alain Delon), bohatý mladý muž z katolické rodiny se slabostí pro umělecké předměty a krásné ženy. Příchozí poťouchlá záhada a válečná okupace Francie ho přinutí pátrat s veškerým úsilím i důvtipem. Zdánlivě se přibližuje ke svému cíli odhalení, tajemno ho pohlcuje více a více, to ho přivádí do stále horečnatější snahy o odkrývání. I když ho stále pevněji začíná obkličovat faktor nebezpečí, jeho touha po rozluštění je tak silná, až ho přivede na to nejméně očekávané místo. Na místo v symbolu běhu ještě záhadnější a děsuplnější vyústění situace. Ženy jsou elegantní, záhadné i hravé. Je zde Robertova přítelkyně Jeanine (půvabná Juliet Berto), dráždivá šlechtična Florence (šarmantní Jeanne Moreau), lehce žárlivá a vdaná Nicole (Francine Bergé) a tajuplná dívka mnoha jmen Isabelle, Françoise i Cathy (půvabná Francine Racette). Z dalších rolí: domovnice záhadného místa (zajímavá Suzanne Flon), zámecký pán Charles (Massimo Girotti), Robertův přítel a právník Pierre (solidní Michael Lonsdale), Robertův starý otec (Louis Seigner), či židovský prodejce obrazu (Jean Bouise). Druhá světová válka je kulisou, která začíná roztahovat svá chapadla strachu, nejistoty a hrůzy. Poklidný život v hojnosti může být narušen jemným a nepatrným zaťukáním zvenčí a palčivou touhou po nalezení pravdy. Napětí se rozbíhá vstříc svému přepsanému osudu. (23.05.2016)

Zatím žádný film ve mně nevyvolal takový pocit smutku, beznaděje a naprostého zmatení. V určitém směru je totiž až příliš reálný – otázky a nejasnosti vzniklé během příběhu se totiž na konci nevysvětlí, a stejně jako tomu bývá v životě, člověk se může jen dohadovat, co se vlastně stalo. Tempo je pomalé, barvy studené, lidé pobledlí a oči pana Kleina čím dál víc přestávají vnímat realitu. Skvělý film, ponurý a působivý. Nevhodný před spaním. (21.03.2011)

Téměř dvě hodiny sleduju jak pan Klein pátrá po jiným panu Kleinovi. Tahle Kleinománie mě místy dost slušně napnula, ale hlavně čím víc se blížila svému konci, tím nedočkavěji jsem očekával, jak to s druhým panem Kleinem je ? Kdo je druhý pan Klein ? Existuje vůbec druhý pan Klein ? Pak přišli poslední minuty a ..........., a pak už jen vytahuju DVD s přehráváče sedím na posteli a je mě smutněji a smutněji a mě dochází, že smutek na duši není dobrý uspávadlo. (24.03.2009)

Velice ponurá atmosféra nemilosrdně prodchnutá zvyšujícím se napětím, vzrůstající nejistotou, obavamy, bezvýchodností. Silně dramatická, působivá a skvělá hudba Egista Macchi a Piera Porteho tuto atmosféru už jen dokonale podtrhuje. Už jen úvodní scéna měřící a posuzující lidi jako dobytek a podle pochybných měřítek určující jejich rasu! Grrr! A ještě si za to zaplatili 15 franků. 15 franků za naprosté ponížení a přidání pochybností o své budoucnosti. Film pokračuje zpočátku celkem nevinnou, ale v důsledku zcela zásadní scénou prodeje jednoho obrazu jedním Židem (Jean Bouise) jednomu alsaskému obchodníkovi (Alain Delon), který morálními zásadami zrovna moc nehýří. "Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí, viďte!?" "Ale já ho nemusím koupit a také nejsem sběratel. Pro mne je to práce." Píše se 16. ledna 1942 a do 16. července zbývá přesně sedm měsíců. Přípravy na Razii Vel´d´hiv, které se po druhé koleji tohoto temného kafkovského příběhu s mrazivou urputností řítí na pařížšký "Zimní veledrom", odkud bylo vlakem do vyhlazovacích táborů deportováno více než 13.000 Židů, mi nahánělo doslova hrůzu. Naprostá šílenost. Vyfabulovaný příběh bych si tak nebrala, ale představa, že takhle nějak to bylo, je zkrátka děsivá. (Já vím, že o holocaustu bylo natočeno nespočet filmů, ale když si uvědomíte, že tohle řídili samotní Francouzi...!) A vedle těchto horečných příprav vede pan Klein osobní boj, hledání, pátrání, nepochopitelná poznání a nedorozumění. Nejdříve věří tomu, že jedna návštěva redakce židovských novin, které mu skončily u jeho "nežidovských" dveří, vše vyřeší. Sám na sebe upozorní policii. Co by se stalo, kdyby to neudělal? Ale hlavní otázkou zůstává, kdo je ten druhý Robert Klein a co po něm vlastně chce? A stejně zmatený a nejistý zůstává i divák. Monsieur Delon JE monsieur Klein. A oči pana Kleina jsou dostatečně výmluvné. Delon působí ve své roli přirozeně a je sympaticky „delonovsky“ uměřený. Musím se přiznat, že když jsem film viděla poprvé, tak jsem ho tak úplně nepochopila, protože mi hloupou nepozorností uniklo pár zásadních drobností, a zůstalo plno nezodpovězených otázek, které mi nedaly a dala jsem si ho ještě jednou. Na konci jsem pochopila, ale některé zásadní otázky přetrvávaly. Po prozkoumání francouzské Wikipedie a pochopení historických událostí, které jsou pro tento skvělý film dost důležité, a po pozorném sledování těch drobných jednotlivostí a zdánlivě nedůležitých dílčích činností, jsem napotřetí konečně pochopila. Otázka mi nezůstala žádná, všechno to do sebe zapadalo jako skládanka. Mrazivý a depresivní pocit však přetrvává, možná se tím poznáním ještě prohloubil. Silný filmový zážitek, nezapomenutelný snímek. Mr. Losey, thank you!!! PS: Ze zvědavosti jsem na několik málo minut (večer 16. 3.) přepnula na ČT2 a v naprostém rozčarování jsem utíkala rychle pryč. V tomto případě musím souhlasit s igim B. V této podobě pro mne nepoživatelné a degradující celý film. Désolé. (11.03.2012)

Cituji oficiální text distributora: "V nacisty okupované Paříži roku 1942 žije obchodník se starožitnostmi, který bohatne z laciných nákupů uměleckých předmětů od Židů. Z novin se dozví o svém židovském jmenovci, po kterém začne pátrat. Postupně se zaplétá do ponurého labyrintu rébusů a tajenek, až je nakonec zatčen a deportován… " ...... "A PROČ VLASTNĚ?", dodává Kimon a přiznává se, že ten film tak zcela nepochopil, nebo mu něco důležitého v průběhu uniklo, aby si vysvětlïl ten ponurý, smutný konec a pochopil ho. ............................................. Osud byl zlý: "Byť sám Židem, na Židech parazitoval. Byť všichni Židé vůkol trpěli, on též Židem, z toho žil. Bohatství nespasilo Žida bohatého, skončil jak všichni, .... ti trpitelé, ... chudáci Židé." (12.02.2009)