Rozkoš

U některých si na tom vede Rozkoš hodně špatně a u menšiny hodně dobře! Já se spíše přikláním k té menšině, poněvad jsem děj dokonale pochopil, ale i v něm jsem našel chyby! Snímek nespadá téměř do žádného žánru, snad jen že je něčím mezi psychologickým dramatem a hořkou komedií. Podrobně vypovídá o tom být součástí konzumní společnosti. Jana Plodková svoji roli zahrála jako vždy dokonale a ostatní podání herců nebyla také špatná. O všem je ale vyprávěno nevybíravým a nelíbivým způsobem aspoň pro nefestivalové diváky. Je tu bujnost erotických scén a nudných okamžičků. Ale tak autentické zachycení stereotypu života jsem ještě neviděl! 67% (02.05.2014)

Rozkoš nesplňuje naprosto základní požadavek, který kladu na každý film – nebaví. Dvě hodiny tlachání a smskování o ničem oživené několika povedenými záběry mě nebavilo ani trochu a nepomohlo ani obsazení výborné Jany Plodkové do hlavní role. Výsledkem je pseudoumělecká hovadina, která se snad může líbit jen artovým nadšencům, ale i u nich nedovedu pochopit, co je tolik baví na tom sledovat podobně marné pokusy o umění. Nedám ani jednu hvězdu, protože dodívat se bylo pro mě doslova utrpení. (07.06.2014)

„Taková je doba.“ „Takže kdyby byl komunismus, tak ty budeš estébák?“ Vynikající český film o tom, že osobní problémy jsou důvodem toho, proč se někdo chová jako sráč, ale nejsou omluvou toho, proč se někdo chová jako někdo sráč. ;) A o jedné velmi chytré, ale nepříliš samostatné ženě, která mezi takovými získává zkušenosti a snaží se mezi nimi nejen přežít, ale taky něco žít a cítit. V mnohovrstevnatých dialozích se rodí myšlenky, které vytvářejí vazbu mezi scénami. Záměrná tragikomedie artového podtextu, který se vtipně vepsal snad do každé kulisy (detaily jako březové kmeny u polic nebo vlk na povlečení pobavily ještě víc než televize s křečkem), podtrhuje ironičost dialogů, myšlení i způsobu přežívání hlavních aktérů. Plodková je bezprecedentně výborná, struktura filmu, režie i kamera perfektní. (17.12.2022)

"Vichrovinka z hor". Kdo ví, z jakého uměleckého podhoubí Jitka Rudolfová pochází, tak je mu jasné, o čem mluvím. Pamatuji, jak před cca 15 roky jsme si s kamarádem dělali legraci z Jitčina pseudouměníčka promítaného v Klubu na Rampě a tohle se veze na podobné vlně. Oceňuji překvapivou obrazovou kompozici, která nejednou potěší estétovo oko, je fajn, že film je oproštěn od nudného klišé, ale jinak scenář, chcípácky se plácající se od ničeho k ničemu, prostě nebrat. Nedělal tomu náhodou dramaturga Vachek? Po třiceti minutách už mi, slovy hlavní protagonistky, šly na jazyk slova "Už mě to tady nebaví." (17.05.2014)

Milena: "Jako proc Ti vlastne pisu, kdyz o mne vlastne zadny zajem nemas?" Vladimír: "No to je jako jasny, protoze bez toho by nebyla zadna Rozkos, zadne vnitrni napeti, zadna vyprazdnenost dusi, prahnoucich po necem. Zadnej film by nebyl." Milena: "Jses hnusny, cynicky prase, ale ponevadz jsem intouska, reknu to takhle: uz se nemusime potkavat. Nikdy." Vladimír: "Njn. Ale dneska vecir bych Te snad moh jeste jednou-dvakrat voprcat, ne?" Milena: "Tak jo, kdyz myslis." Milena: "Ale prijed az po desate, musim jeste v praci dostrihat tu reklamu na absintovou becherofku." (16.09.2014)