V plném slunci

Škoda, že asi skoro každý videl ako prvú verziu z 90. rokov. Potom nikomu nedá neporovnávať. Ale skúsim sa pozrieť na V plnom slnku ako divák bez znalosti novšej verzie. Atmosféra je neopakovateľná, psycho je poriadne a z neho aj toho slnka nás páli chrbát ako Deloina po úpale. Lenže trochu vytŕčajú určité logické nedostatky, ktoré som si chtiac nechtiac spájal s reálnymi situáciami. Naučiť sa po niekom podpis, mi pripadá po skúsenostiach so zapisovaním spolužiakov na vyške ako nič, zato napodobiť hlas je myslím takmer nemožné. Pritom vo filme je to presne naopak. Rovnako pasivita mužskej obete je trochu prekvapivá, ale zase dopĺňa to nepríjemné psycho všade navôkol. Tu z toho slnka všetkým hrabe, mali sa ísť radšej lyžovať. (28.09.2015)

Při sledování Talentovaného pana Ripleyho kdysi dávno jsem vůbec netušil, že je to pouze remake. Musím říct, že tato původní verze je opravdu vynikající - herecké výkony, atmosféra prosluněné Itálie i promyšlený děj. Jen bych řekl, že oproti remaku je zde pár drobných nelogičností a závěr je opravdu z kategorie "WTF". (03.07.2011)

Nevidel som remake Talentovaného pána Ripleyho s Mattom Damonom, takže porovnávanie nechám na iných. Zatiaľ si vystačím s Clémentovým originálom, v ktorom zažiaril začínajúci Alain Delon. A bol to práve on, ktorý vo filme strháva všetku pozornosť na seba, zatiaľ čo ostatní mu viac-menej iba sekundujú. Mrzelo ma to najmä u Marie Laforet, ktorá mi pripadala príliš strnulá a neprirodzená. Inak, film je aj po 50 rokoch pozerateľný, ale na tri hviezdičky ho u mňa vytiahol iba Delon, ktorý má napriek účinkovaniu v desiatkach filmov tých skutočne dobrých úloh tak na prsty dvoch rúk. Toto je jedna z nich. (12.10.2010)

Pane jo, ten Delon je ale sviňa, co? Remake jsem neviděl a ani mě moc nezajímá, ale tohle byl výborný film. Možná kdybych ho viděl dřív, tak bych dal i plnej knedlík, nicméně i když dávám jenom čtyři, tak uznávám, že se tenhle thriller opravdu povedl a chladný výraz Alaina Delona na tohohle psychouše sedí skvěle. Mimochodem je moc milé upozorňovat na účast Romy Schneider. Během těch deseti vteřin, které stráví na plátně/obrazovce by jí člověk nemusel postřehnout. (16.11.2015)

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)