V plném slunci

Kam se hrabe americký remake! Tahle adaptace Talentovaného pana Ripleye prostě nemá obdoby. V přímém kontrastu s temnotou příběhu stojí nádherné lokace – moře, slunce, italský venkov – i krása protagonistů ústředního trojúhelníku – arogantního Philippa (Maurice Ronet), amorálního Toma (Alain Delon) a křehké Marge (Marie Laforêt). Navíc fantastická hudba Nina Roty. Tleskám. (více zde) (21.03.2011)

Škoda, že asi skoro každý videl ako prvú verziu z 90. rokov. Potom nikomu nedá neporovnávať. Ale skúsim sa pozrieť na V plnom slnku ako divák bez znalosti novšej verzie. Atmosféra je neopakovateľná, psycho je poriadne a z neho aj toho slnka nás páli chrbát ako Deloina po úpale. Lenže trochu vytŕčajú určité logické nedostatky, ktoré som si chtiac nechtiac spájal s reálnymi situáciami. Naučiť sa po niekom podpis, mi pripadá po skúsenostiach so zapisovaním spolužiakov na vyške ako nič, zato napodobiť hlas je myslím takmer nemožné. Pritom vo filme je to presne naopak. Rovnako pasivita mužskej obete je trochu prekvapivá, ale zase dopĺňa to nepríjemné psycho všade navôkol. Tu z toho slnka všetkým hrabe, mali sa ísť radšej lyžovať. (28.09.2015)

Karty rozložené na stole máš. Dohráls! Tvůj život teď patří mně. Spanilá plavba Alain Delona v plné síle. Z letního slunečního žáru v pravé poledne se vám lehce zatočí hlava, ztratíte svou rovnováhu a ochromeni vteřinou přímého jasu, dostanete úpal horečnatý. Libozvučný meandr zlatých zrnek a arché usídlení se v horních patrech společenského žebříčku lechtá mysl lačnou. Pohledné zlo se zaklínilo v kůži chtivé. Nastavuje se paprskům slunce zlatého chlapce. Nanovo. Předu, předu plán podlý. Zlotřilý, vypočítavý a intrikánský slídil, který žil v záskoku, rozkolísal jistotu mrtvého, v obleku žárlivé hamižnosti. Pobyt v iluzi zalitý nebeskou modří se pomalu krátí. Žhnoucí slunce pálí, derniéra imitace života se valí. Plážové křeslo už se kymácí pod úsměvy blahými vykutáleného lháře, který toužil být rozmazlován libidem suverénnosti. Alain Delon se plíží, číhá, tulí, neuhýbá pohledem, nedovolí vám vyvlíknout se z háčku rafinované úkladnosti a vy nehodláte jen tak dobrovolně odtrhnout oči z područí smyslného, sladce uhrančivého hezounství, potřísněného přednostní vychytralostí. Úspěch zločinu je třeba oslavit. Není možné se skrýt před sluncem. Není možné se jím unavit. Není možné nalézt kout stinný. Jsem nepolapitelný. Byl to téměř dokonalý čin, nebýt jedné malé vratké chybičky. Alain Delon známý-neznámý, ďábelsky váš. Zajímavý komentář: Gilmour93 (11.08.2014)

Začátek je hodně roztahaný a tak až zvrat na lodi znamená "oživení". Konec je naopak chytrý a potěšil. Ovšem největší chybu spatřuji v postavě skutečného Philippa, který měl být surovcem, sprosťákem, hulvátem, násilníkem, prostě sviní. Pak by divák větší část příběhu fandil Tomovi a byl tak víc vtažen do filmu. Překvapila mě nicotnost role, kterou tu sehrála Romy Schneider, v podstatě se jen mihne na ulici jako Freddyho doprovod. (25.05.2013)

Zlo skrývá svoji tvář… A co teprve zlo, které se skrývá za hezkou tváří talentovaného pana Delona? Dokonale zkažený až odporný, zabývající se jen svým vlastním prospěchem, kterému obětuje vše. Brilantní herecký výkon, který nenechá nikoho na pochybách, kdo vlastně tenhle pan Ripley je, a který dokáže připoutat diváka na celé dvě (v tomto případě ne dlouhé) hodiny. K tomu zajímavý příběh, příjemně dokreslující hudba, krásné záběry, skvělá režie… Zkrátka plnohodnotný filmový zážitek. Nebudu zřejmě ani první ani poslední, kdo by udělil i více než pět hvězdiček. Americký remake s Mattem Damonem jsem neviděla a mám-li být upřímná, ani po tom netoužím. Cameo Romy Schneider je roztomilé, ačkoli zbytečné, nicméně pro mladou Romy jistě příjemné zpestření volného času, které v Itálii trávila s Delonem coby jeho snoubenka. Skvěle vypointovaný konec , který snad ani není třeba komentovat. PS: Mezitím jsem remake viděla a dle mého se to nedá moc srovnávat, jak to mimochodem většinou bývá. Damon fakt není Delon a jeho pan Ripley prostě není tak zvrácený a přesvědčivý. K tomu lokace... Riskla jsem to a na potřetí koukla na Plein Soleil v TV. Přežila jsem dabing (1994), i když se normálně z Trávníčka osypávám (není divu, mám alergii - na traviny i hlas pana Trávníčka) a zůstala přilepená u obrazovky, ani jsem nedýchala, i když jsem věděla. Prostě dokonalá atmosféra a do posledního detailu propracovaný film. Třeba ta scéna na rybím trhu byla velmi výmluvná. Kolikrát atmosféra by byla dobrá k pokrájení. (20.06.2011)