Samuraj

Alain Delon v úsporném režimu mě zaujal, sledovala jsem každý jeho pohyb, každý nezúčastněný pohled, no a mohla jsem na něm oči nechat, líbil se mi. Asi mám slabost pro málomluvné muže, vlastně já žádné v reálu neznám. Tedy k filmu.. osamělý zabiják v kriminálním dramatu, které je studené jako led, si mě získal od prvních záběrů, evidentně nejsem duševně v pořádku, vím o tom. Splněný úkol, odměnou kulka, vyšetřování vraždy, šaráda s policií, ptáček v kleci. Závěr předčil moje očekávání + krásná hudba (zejména mě oslovila půvabná pianistka Cathy Rosier), takže u mě velmi dobrý, stručně řečeno nádherně potemnělá atmosférická pecka. (04.09.2019)

Delona nemám rozhodně natolik nakoukaného jako jeho věčného rivala Belmonda. Čekal jsem pecku, ve které se nemluvný hlavní hrdina postaví celému světu a přitom odklidí nějakého toho člověka.... Upřímně je to záživné jen občas, občas zdlouhavé a jestli jsem díky filmu něco objevil, tak se jmenuje Nathalie Delon. 60% (05.02.2024)

Tygr v džungli? Ani ten... Dialogově strohé, dějem triviální, s akcí chudou a finále prostým, přesto jsem se cítil obohacen. Podobnost premisy Jarmuschova Ghost Doga není čistě náhodná, přičemž Whitakerův „samuraj“ si získává sympatie mnohem snadněji než ten Delonův. Snad od Melvilla záměr, leč na síle fatalismu pranic neubírající. Ono taky proč, když: „Je dobré pohlížet na svět jako na sen. Když se vám zdají zlé sny, probudíte se a poznáte, že to byl jen sen. Říká se, že svět, ve kterém žijeme, se od zlého snu ničím neliší…“ (28.11.2013)

[6/10] (CICC, Fida, Filmel, TC) (Eastmancolor /// Produkce: Raymond Borderie, Eugène Lépicier /// Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin podle románu The Ronin Joan McLeodové /// Kamera: Henri Decaë /// Hudba: François de Roubaix) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (01.02.2013)

Muž(i) v práci. Tohle dělá, tímhle se živí. Krok za krokem. Každý pohyb zaznamenán. Pouze delší časové prodlevy jsou řešeny stíračkami. Tmavě a světle šedá, černá. Chladné barvy, které nevzbuzují žádné emoce. Ty do světa samuraje nepatří. Jako stroj. Opakování gest, naučených úkonů, míst, kam se vrací. Síla zvyku, chcete-li. Chodí rozvážně, cílevědomě, okolí si nevšímá. Nedělá chyby, a když už, ví, jaká cena se za ně v téhle branži platí. Stejně ubíjející je práce vyšetřovatelů. Zabere hodiny, aniž by přinesla uspokojivý výsledek. Akce Melvilla nezajímá. Vzdaluje se od ní stejně jako kamera od konfrontace na mostě. Chce zachytit, zanalyzovat, co akci předchází, co po ní následuje. Pomalu a podmanivě. Samuraj by mohl být žánrovým titulem, ale budete-li k němu tak přistupovat, asi vám unikne jeho smysl a zároveň si všimnete, v kolika dílčích ohledech smysl nedává. Pro mne jeden z nejnápaditěji natočených filmů o samotě. 80% Zajímavý komentář: Sandiego (09.10.2014)