Samuraj

"Nemluvím s nikým, kdo na mě míří zbraní.." - "Váš zvyk ??" - "Zásada !!" John Woo kdysi řekl, že Samuraj je opravdu dokonalý film a mně nezbývá než mlčky pokývat hlavou.. Či snad jen stejně symbolicky smeknout klobouk.. Zdá se také velmi zajímavé, že právě takové snímky, v nichž filmaři s pokorou a obdivem k vlastní milované inspiraci, tedy bijákům již známým a slavným, jí vzdávají hold, platí za často ty vůbec nejlepší, a právě osamělý génius Jean-Pierre Melville takovým filmařem, takovým člověkem, byl.. Protože u Martyho to začalo a U Martyho i došlo naplnění, lze znovu mluvit o Osudovém kruhu, stejně přesném a brilantním příběhu o osamělosti a osudovosti, který v jistých okamžicích skýtá tragik(omik)u němé grotesky, a právě zde lze odhalit a pochopit i Samuraje, který pln minimalistických, leč nesmírně silných, antagonismů tu vaši směšnou, navíc naprosto mylně užitou logiku zavírá do klece.. Famózní snímek s jednou z nejpomalejších a nejneakčnějších honiček v historii filmu plný dlouhých objektivů, detailů a nevyhnutelné šedi vytváří napětí beze slov, bez zbytečných keců - Zvlášť to finále si o nějaký patetický proslov vycházeje z konvencí přímo říká.. - bez akce, jako by to byla ta nejjednodušší věc na celém světě.. A minimalistický nečitelný skvělý Delon do toho Melvillova brilantně natočeného a vymyšleného snu báječně zapadá.. Melville je jako malíř, jemuž k dokonalému dílu postačí pár mistrně vedených a promyšlených tahů.. Zkrátka méně je mnohdy více.. Ale já prosím jen více Melvilla !! (03.01.2016)

Tygr v džungli? Ani ten... Dialogově strohé, dějem triviální, s akcí chudou a finále prostým, přesto jsem se cítil obohacen. Podobnost premisy Jarmuschova Ghost Doga není čistě náhodná, přičemž Whitakerův „samuraj“ si získává sympatie mnohem snadněji než ten Delonův. Snad od Melvilla záměr, leč na síle fatalismu pranic neubírající. Ono taky proč, když: „Je dobré pohlížet na svět jako na sen. Když se vám zdají zlé sny, probudíte se a poznáte, že to byl jen sen. Říká se, že svět, ve kterém žijeme, se od zlého snu ničím neliší…“ (28.11.2013)

První spolupráce dvou super ikon francouzskýho filmu Jeana - Pierra Melvilla a Alaina Delona a hned je z toho film filmů. Přesně takhle se dělaj filmy, každej detail, každý slovo, každej pohled, každej záběr má ve filmu svůj význam a všechno dohromady mě na dlouho totálně uzemnilo. Filmová nádhera nádher. (19.03.2013)

Povedená kriminálka, kterou tahne cool Alain Delon v roli nájemného zabijáka. Jeho uhrančivý pohled a baloňák jsou dvě věci, které mi z filmu nejvíce utkví v hlavě společně s perfektní naháněcí scénou z metra. Francouzské kriminálky mám velmi rád a v detektivním žánru patří mezi to nejlepší (obvzláště od 60. do 80. let). Za pochvalu stojí hlavě atmosféra, která je budována pečlivě a plně mne pohltila a nedopřála mi se od snímku odpoutat. Zatím vše jen chválím, ale pátou hvězdičku mi brání dát značné, řekl bych, až do očí bijící nelogičnosti. Hlavně jsem nepochopil, proč se po vraždě nezbavil baloňáku :). Každopádně další z řady brilantních francouzských kriminálek, která stojí za zkouknutí....... (21.08.2008)

Do Melvillova filmového světa patří dlouhé záběry, mlčenliví charismatičtí muži, balónové pláště a elegantní pánské klobouky. Tentokrát si navíc pro zvýraznění atmosféry pohrál s obrazem. Barvy působí vybledle, převládá modrošedá, místy film vypadá, jako by byl natočený na černobílém materiálu. Snímek působí odtažitě, chladně, stejně jako jeho hrdina - nájemný zabiják Jef Costello - muž bez emocí, bez mimiky a gest, strojově přesně vykonávající to, co je nezbytné ke splnění úkolu i k přežití. Film do jisté míry připomíná Zinnemannova Šakala, ať už profesionálním přístupem antihrdiny, nebo úsporným vypravěčským stylem, kdy kamera krok za krokem zaznamenává přípravy ke zločinu a jeho následné provedení. Alain Delon se typově do podobných rolí dokonale hodí - ostatně soudím, že Samuraj spolu s Povídkou o policajtovi patří k jeho filmovým vrcholům. Často hrál mlčenlivé tvrdé muže, kteří dokážou promlouvat očima, ale tohle je role, kde svůj slovník zredukoval patrně nejvíc. Elegantní zevnějšek jeho zabijáka kontrastuje s nevlídným prostředím jeho domácnosti i čtvrti, ve které přežívá. Snímku mohu vytknout snad jen dvě věci - bezchybný nájemný vrah by se asi vzápětí zbavil svého pláště, ve kterém byl spatřen, a za druhé, konec je nejen filmový, ale řekl bych přímo divadelní. Postava z reálného světa by asi svůj závěrečný part zahrála věcněji a civilněji. Pomýšlel jsem na čtyři hvězdičky, ale všiml jsem si, že je Melvillovi naděluji vždycky, a v rámci jeho filmografie jde přece jen o jeden z vrcholů. Každopádně je to stylová jízda s citem pro detail, kterou si fanoušek žánru vychutná. Celkový dojem: 90 %. (12.01.2016)