Samuraj

Neosobné a chladné. A stále funkčné. Hrdina je vrah chodí hore-dole, policajt je sviňa a chodí hore-dole. Famme fatale určite netradičná. A film má šmrnc, ktorý sa ťažko popisuje, lebo sa tam vlastne nič extra nedeje... Je to niečo ako Jarmuschove filmy (HRANICE OVLÁDANIA). Samuraj určite ostane v pamäti dosť dlho... (15.03.2016)

Uznávam, film má svoj osobitý štýl, či je to ale dobre, to už je druhá otázka. Pokiaľ Melvillovým hlavným cieľom bolo filmovo vystihnúť nudu, samotu a prázdnotu hlavného hrdinu, tak si myslím, že sa mu to podarilo tak dokonale, že sa to dokonca prenieslo aj do mojich pocitov voči filmu samotnému. Navyše myšlienka spodobnenia so samurajským kódexom cti dodala tejto téme pekný glanc. Ale čo z toho, keď spôsob akým to bolo podané divákovi by sa dal opísať iba jediným slovom - nuda, ale príšerná. Nudilo ma tu úplne všetko. Od šedivej réžie, cez extrémne tiché scénky, v ktorých sa často nehovorilo aj dlhé minúty (pritom ani obraz toho veľa neponúkol), až po samotnú postavu Jefa Costella (A. Delon), ktorý si po celý čas vystačil iba s jediným neutrálnym výrazom na tvári, baloňáčikom (neskôr kabát), klobúkom a prechádzkami s rukami vo vreckách rýchlosťou naspeedovaného Clúnyho (čiže vychádzková chôdza). Sem tam niečo povedal, sem tam si dal rukavice... to všetko s výrazom ako keby mu práve do tváre vstrekli botulotoxín. Až na jednu scénu bitky s protivníkom tu hlavná postava nepredviedla zhola nič. No proste v každom smere nuda, nuda, nuda... 50/100 (20.05.2016)

Muž(i) v práci. Tohle dělá, tímhle se živí. Krok za krokem. Každý pohyb zaznamenán. Pouze delší časové prodlevy jsou řešeny stíračkami. Tmavě a světle šedá, černá. Chladné barvy, které nevzbuzují žádné emoce. Ty do světa samuraje nepatří. Jako stroj. Opakování gest, naučených úkonů, míst, kam se vrací. Síla zvyku, chcete-li. Chodí rozvážně, cílevědomě, okolí si nevšímá. Nedělá chyby, a když už, ví, jaká cena se za ně v téhle branži platí. Stejně ubíjející je práce vyšetřovatelů. Zabere hodiny, aniž by přinesla uspokojivý výsledek. Akce Melvilla nezajímá. Vzdaluje se od ní stejně jako kamera od konfrontace na mostě. Chce zachytit, zanalyzovat, co akci předchází, co po ní následuje. Pomalu a podmanivě. Samuraj by mohl být žánrovým titulem, ale budete-li k němu tak přistupovat, asi vám unikne jeho smysl a zároveň si všimnete, v kolika dílčích ohledech smysl nedává. Pro mne jeden z nejnápaditěji natočených filmů o samotě. 80% Zajímavý komentář: Sandiego (09.10.2014)

Poměrně zklamání. Na Samuraje jsem měl ty nejlepší reference a pohled na zdejší hodnocení pak tyto jen potvrzoval. Jistě, atmosféra je bezchybná, pomalé tempo mi ladí, ale se scénářem se prostě nepopasuji. V tomto ohledu to tu Monolog už rozpitval celkem důkladně. A Alain ? Nečuměl on takhle náhodou vždycky, když měl hrát vážnou roli ? To že u toho dobře vypadá, bývalo jeho samozřejmostí a za to opravdu body dávat nebudu. Bohužel jsem již taky viděl celý náklaďák kriminálek s Delonem a člověk už se u schématu: vypáraděný Delon - gitaneska - fuška (policajtská/zločinecká) - gitaneska - švarná blondýna v pelechu - gitaneska, trochu ošívá. Vím, že je to poněkud nespravedlivé, protože tahle byla jedna z prvních, ale odmyslet to nemůžu, stejně jako zklamání po přehnaném očekávání. (18.05.2011)

Samuraji sú japonci, temní hrdinovia filmu noir sa zrodili v Los Angeles, ale keď sa ich príbehy odohrávajú v Paríži, nemôžu byť viacej doma. Mám pocit, že všetko, čo by som napísal, už tu určite napísané je, Samuraj je totiž archetyp filmu o osamelom nájomnom vrahovi. Takže iba toľko, že ma potešil fakt, že Costello nie je ani vyložene sympatický, ani vyložene nesympatický, policajti si robia iba svoju prácu, čím Vám sympatickí paradoxne príliš nebudú a ženy našťastie nie sú hysterické a chovajú sa celkom uvážlivo a chladne, čo je bod, v ktorom sa Melville asi najviac vzdialil realite:). No a pokiaľ ste si mysleli, že najlepším priateľom človeka je pes, Samuraj ponúka nový pohľad na vec. (10.08.2013)