Velký blondýn s černou botou

Byl nenápadný večer, na ČT24 udělali sólokapra a do přímého přenosu se dostal Pierre Richard. Jeho vyprávění o filmech ve Francii, o jeho minulosti, o Vladimirovi Cosmovi a tom, jak má velice rád naši zemi, čemuž přispívá i fakt, že sám potvrdil, že nejlépe se mu hrálo divadlo před českým publikem, mě upřímně neuvěřitelně dojalo. Mluvil o České republice s nádherným zápalem. Mluvil o tom, že Češi jeho humoru rozumí, že si toho nesmírně váží, a že minimálně toto máme s Francouzi podobné. Po skončení se mi Pierre Richard vyšplhal na top žebříček francouzských herců a já neváhal a hned na to si pustil jeho jeden z nejslavnějších filmů. Líbilo se mi, jak tohle vlastně není typická komedie, ale kombinuje kriminálku a komedii tak, že si z kriminálky vybrala to nejlepší, ale pořád si z ní dokáže udělat neskutečnou legraci. Ihned, jak Pierre přišel na scénu jsem se nepřestal smát a udrželo mě to až do konce filmu. Velký blondýn se tak pro mě stává jedním z dalších francouzských filmů, které si rád v budoucnu zopakuju. (09.04.2012)

Richard to po solidním rozjezdu (Roztržitý a Život plný malérů) poprvé naplno rozbalil. Velice chytrá parodie na špionážní filmy sebou přinesla skvělé postavy, jako například šéfa Toulouse a jeho náměstka plukovníka Milana. Divák se baví, kterak dokáže Francis Veber chytře rozložit figurky na šachovnici a pak jen sledovat jednotlivé tahy. Bravo! 75% (10.07.2008)

Velký blondýn na mě vždycky působil spíš dojmem smutného, ironického filmu o nemožnosti člověka vládnout nad svým osudem. Každý úsměv je hořký, každá směšná situace je vlastně strašidelná. Tento smutek je vlastně něco typického pro Richardovy postavy smolařů, manipulovaných a vysmívaných, ale Velký blondýn jde v tomto směru patrně nejdál. (12.09.2007)

Velký blondýn je v podstatě klasickým špionážním filmem s pár komickými prvky. Plukovník Milan se snaží sesadit šéfa tajné služby Toulouse a ten na něj nastraží obyčejného hudebníka v podání Pierra Richarda, který nemá o ničem tušení. Milan rozjíždí špionážní mašinérii se vším všudy a popravdě je to celkem nuda a ani šaškující Richard to moc nezachraňuje. Až posledních skvělých 20 minut s likvidujícími se agenty, mizejícími mrtvolami a šílejícím kamarádem Mauricem to vytáhne na 4 hvězdy. (10.08.2013)

Velký blondýn s černou botou zřejmě patří ke klasickým a asi i nejznámějším richardovkám, mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Což ovšem, při takovém géniu, jakým Pierre Richard oplývá (a přesně jak to zní v tom reklamním sloganu - když ho miluješ, není co řešit), vůbec nic neznamená. Vše je jak má být, takový ten klasický richardovský humor, ztřeštěnost, trapnost, náhodnost a Richardova pohyblivost. Pokračování se mi ale líbilo více. (20.03.2011)