Hořčice mi stoupá do nosu

Pravděpodobně nejlepší komedie s Pierrem Richardem. Bláznivinka, kde jeden vtipný skeč střídá druhý, přitom se potrhlý profesor matematiky zaplétá do stále nových pastí, aby to všechno dopadlo úplně jinak (snad je konec trochu přitažený za vlasy). Poučení: Neber si na sebe moc úkolů najednou a zvláště úkolů cizích lidí. Dokaž jim říci ne! (12.10.2015)

Trouba, který za otce starostu píše proslovy, za kamaráda novináře články a za ředitele školy opravuje písemky se díky záměně desek ocitne v apartmá filmové hvězdy a následně musí čelit novinářům i vilným pohledům svých studentek. Zbožňuji část, kdy se musí několikrát přetáčet hospodská rvačka, protože Jackie rozdává jemné šťouchance a režisér není spokojen „pořád mám strach, že to ty chlapce bude bolet“. Potom si přečte článek v bulváru, rozrazí dveře a saloon dokonale vymlátí „Ještě to nemá šťávu? Protože to klidně můžu udělat znovu“. Parádní komedie s perfektním dabingem Jorgy Kotrbové. (02.10.2005)

Takových slabších 70%. Já nejsem až takový fanda tohoto typu bláznivých komedií, nicméně tohle se mi celkem zamlouvalo. Bylo tam pár vtipných hlášek a situací, krásné ženy a dívky a velice roztomilý Pierre Richard. Nicméně, té zábavy a vtipu se mi tam zdálo na komedii zase trošku málo. Takže ve finále to nebylo špatné, ale ani nijak výjimečné. Howgh! (06.03.2011)

Claude Zidi má v kariéře tři přelomové filmy. Prvním jsou Bažanti, jeho debut po kariéře kameramana. Třetím jsou Prohnilí, kde přidal do svých filmů i trošičku hořčejší nádech. A tím druhým je právě Hořčice, jeho první necharlotovský film. Je vlastně první ze série komedií s podonbnou atmosférou (cítim jí od Hořčice přes Křidýlko a Zvíře až k Inspektoru Popletovi). Asi je to způsobeno úžasnou hudbou Vladimira Cosmy (obvzlášť tady je povedená)a vedlejšími rolemi Juliena Guiomara. Navíc tady máte jako bonbónek cholerického režiséra v podání Vittoria Caprioliho (Karpoff z Muže z Acapulca). Pierre Richard jako vždy skvostný. (21.01.2007)

Učitel matematiky na dívčím gymnáziu a syn kandidáta jako základ hlavní postavy plus ženská herecká hvězda v centru pozornosti smečky médií. Slaběji pointovaný kousek z dílny Richard-Zidi, ve kterém ovšem nechybí obvyklý - i když zde otupený - společenský osten. Výbuch nádraží - na 10 kamer současně točený neopakovatelný záběr - ve skromných kapitalistických poměrech provedený předobraz scény z Trháku (20.04.2013)