Le Retour du grand blond
Návrat veľkého blondína
The Return of the Tall Blond Man
The Return of the Tall Blond Man
Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Jean Carmet, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Bouise, Henri Guybet, Yves Robert, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když hraje na housle, je obdivuhodný, když si hraje na agenta, je k popukání. Pierre Richard postrach tajných služeb... Houslista Francois Perrin byl zcela náhodně vybrán v davu na letišti jako vějička, na kterou se měl chytit ctižádostivý náměstek velitele tajné služby plukovník Milan. Ten se totiž chystal intrikami zkompromitovat nejvyššího šéfa a obsadit tak jeho místo. Náměstek Milan strojil na záhadného velkého blondýna ty nejdůmyslnější léčky, poslal na něj svou nejsvůdnější a nejschopnější agentku Christinu a pak už měl jediné přání – zlikvidovat ho. Ale vše se mu jaksi vymklo z rukou: Christina se do Perrina zamilovala a do pečlivě nastražených pastí padali především Milanovi lidé a posléze i on sám... Pokračování veleúspěšné komedie režiséra Yvese Roberta Velký blondýn s černou botou, patří mezi to nejlepší ze zlatého fondu francouzské komedie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
Teprve druhý díl přínáší tu šílenou zábavu, kterou jsem čekal od jedničky. Karty už jsou rozdány, Francois Perin už ví, že byl zneužit a užívá si dovolenou v Riu s milovanou Christinou. Jenže šéf tajné služby Toulose se ho potřebuje zbavit a když to nevyjde, přesvědčit vyšetřujícího kapitána, že Perin je opravdový špion. Vše ve dvojce je lepší - Richard snažící se zahrát bondovského špiona (s bondovskými hudebními motivy), Maurice flegmaticky sleduje mrtvoly i agenty, zápletka je zamotanější, některé scény jsou geniální - například karate a finále v koncertní síni je jaksepatří našlápnuté. Pro mě jedno z mála pokračování, které bez problémů strká první díl do kapsy. ()
Bohužel komedie, která se vydala špatným směrem. Jednoznačným tahounem měl být Pierre Richard. Bohužel přemíru prostoru dostala postava plukovníka Toulousse v podání Jeana Rocheforta. Když v komedii přebírá otěže postava tak strojeného a povýšeného charakteru, pak film přestává být komedií. Richardovy eskapády jsou velmi směšné, ale jejich málo a netvoří hlavní dějovou linku. Navíc už samo navození situací předurčuje děj ke komickým etudám. Richardovou doménou je však bryskní reakce na situaci samotnou. Bohužel to samo o sobě na dobrou komedii nestačí. Navíc další karikatura James Bonda ve francouzské kinematografii během dvou let, to už zavánělo pomalu průšvihem. ()
Příběh je v celku velmi prázdný. Blondýn je všachován do nějaké situace a z té vybruslí vlastním (spíše Morrisovým) plánem, jehož finále se odehraje na koncertě. To je celé. Naštěstí je to obohaceno sérií skečů, kdy Blondýna mají zabít, pak zase že neí, že ho musí chránit, pak zase zabít... Navíc, ten trotl se ze všeho náhodně dostane, ale zas se náhodně připlete do všelijaké jiné šlamastiky. Klasik by řekl, že je to kolotoč gagů a scének na téma falešný agent. Francouzi se v tomto sequelu znovu vysmívají bondovkách a musím říct, že úžasně. Ulička Blondýnovy zkoušky, kdy likviduje nepřátele mávnutím ruky, a nakonec stejně vše poplete a jde doprava a ne doleva, a zaútočí na nic netušícího strážného, patří asi k nejlepším. ()
Návrat velkého blondýna porušuje tradiční pravidlo o tom, že pokračování se prvnímu dílu vyrovná jen ztěží. Tady je to právě naopak, hvězda Pierra Richarda září naplno, stejně excelentní jsou ale i další herci (zejména duo Carmet, Rochefort). K tomu připočtěte ještě typicky francouzský humor a vyšperkované hlášky (scénář Francise Vebera). Něco takového se už ovšem nedá říct o americkém remaku, kde hlavní roli hrál Tom Hanks. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (4)
- Pierre Richard (François Perrin) hraje stejnojmennou postavu i ve filmech Hračka (1976), Kopyto (1981), Velký blondýn s černou botou (1972) a Všechno uvidíme (1976). (SeanBean)
- Scenárista Francis Veber pojmenoval některé postavy podle měst nebo městských částí. Příkladem je Toulouse, Cambrai, Perrache atd. Chtěl tak předejít podobnosti se skutečnými osobami. (Komiks)
- Hlavní hudební motiv (hudba Vladimir Cosma) vyzvánějí také zvony na pohřbu Velkého Blondýna. (gug)
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil. Během jeho nejbláznivějšího období sedmdesátých let natočil roku 1972 vynikající film s poněkud dlouhým názvem Velký blondýn s černou botou, který jsem v televizi viděl nejméně dvakrát a o dva roku později přišel na svět Návrat velkého blondýna. Abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. Znovu jsem tak obdivoval vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě. Dokázali vše dovézt až do absolutního absurdního humoru a já se tak dokonale pobavil u tak starého snímku, který by mohl některým novějším komediím půjčit pár deka vtipných situací. Vše začalo v pařížské centrále výzvědné služby, které šéfoval plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse, jehož ztvárnil můj oblíbený a zároveň legendární herec Jean Rochefort. Ten byl pozván k novému ministrovi (Jean Bouise), který ho požádal, aby mu přivedl superagenta Françoise Perrina, jehož pochopitelně Udělal to na popud vyšetřovatele Milanovy smrti kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který podezříval Toulouse z toho, že kvůli případu Velký blondýn spáchal jeho podřízený a zároveň konkurent sebevraždu. Toulouse chtěl blondýna smést ze stolu a tak zavolal ministrovi zprávu o Perrinově smrti, ten si ovšem zatím užíval líbánky s milenkou, kterou byla blondýnka z prvního dílu a bývalá agentka Christina (Mireille Darc). Šéf výzvědné služby tedy za ním poslal své agenty Prince (Hervé Sand) a Fešáka (Henri Guybet), aby blondýna zabili, ten však díky shodě okolností šťastně přežil. Přesto Cambrai navedl ministra, aby požádal o dopravení mrtvoly do Francie pro udělení Čestné legie, takže Toulouse musel uspořádat fingovaný pohřeb. Poté kapitán Cambrai obvinil Toulouse z vraždy Perrina a tak šéf odletěl do brazilského Ria, kde blondýna přemluvil, aby předstíral, že je agentem zpravodalské služby a přiletěl s ním do Paříže. Po příletu Perrin zahrál Cambraiovi přestřelku, aby ho přesvědčil, že je skutečně agentem, což pro men byla jedna z nejzábavnějších pasáží v rámci 81 minut filmu. Nicméně díky postřehu Perrinova kamaráda Maurice Lefebvra (Jean Carmet) Cambrai zjistil, že měl v pistoli slepé náboje. Toulouse chtěl nechat Perrina zastřelit, aby ukončil celou komedii, ale když se to jeho vrahům nepodařilo, naplánoval vraždu na Perrinův večerní koncert, kde celý film vyvrcholil další úžasnou scénou. Druhý díl blondýna byl podle mne ještě zábavnější než ten první, což se u dvojek tak často nestává. S úrovní komedie jsem byl tedy velice spokojen a třeba se někdy na ni zase podívám. Suma sumárum, snímek Návrat velkého blondýna ode mne získal čtyři blonďaté hvězdy ****. Tního orchestru Paulette Lefebvre, která byla manželkou Maurice Lefebvre, který byl Perrinův kamarád. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které dokázaly rozhýbat naše bránice a o to hlavně v tomto filmu šlo. Za pouhých 90 minut pak celý příběh skončil, což mi bylo docela líto, ale naštěstí režisér Yves Robert, který si zde zahrál dirigenta, natočil o dva roky později pokračování, které podle mého názoru bylo ještě lepší, než první díl. Jak vše dopadlo neprozradím, ale rozhodně film doporučuji ke shlédnutí. Suma sumárum, Velký blondýn s černou botou ode mne získal tři černé hvězdy ***. () (méně) (více)