Armáda stínů

Pomník bez nabubřelosti, oslava bez fanfár, hold bez patosu. Vesměs tiché dialogy, ve kterých jsem přesto cítil bouři emocí. Se silou gestapácké pěsti na diváka doléhá debata jak popravit zrádce přímo před člověkem, kterého odboj odsoudil, scéna "je třeba zabít Signoretovou", scény z gestapa, které se bez přímého zobrazení té zmíněné pěsti klidně obejdou, stačí krátký detail obličeje, úprk před kulometem či ještě spíš první nájezd kamery na tuto zbraň... Atmosférou okupované země to má mimochodem hodně společného s naším Atentátem, přičemž v obou filmech zazní Beethoven, v Atentátu "Pátá", zde "Šestá". No vlastně nevím, co víc k tomu napsat. Snad to, že předevčírem jsem si u životopisu Pavličenkové postěžoval na svůj problém s líčením "silných žen". Tady ovšem to, co předvádí Signoretová, je přesně to, co jsem tak dlouho postrádal. (16.05.2016)

Asi před půl rokem jsem v Levných knihách viděl DVD. Název a popis byl ve španělštině (El Ejército de las Sombras), kterou nevládnu, ale obsazení hlavních rolí bylo pochopitelně dobře čitelné. Simone Signoretovou považuji za jednu z nejlepších hereček v historii kinematografie a Lino Ventura rovněž není žádné ořezávátko, tak jsem vlastně naslepo koupil tohle dokonalé odbojářské drama. Silná atmosféra, precizní režijní vedení a perfektní herci (vedle výše zmíněných třeba Jean-Pierre Cassel) se starají o zážitek, na který se nezapomíná. I po třetím zhlédnutí jsem stejně otřesený jako napoprvé. Mrazivé! (03.10.2008)

Francouzský odboj za druhé světové války syrově realisticky, bez patosu, bez efektů, bez siláctví. Dokonalá práce se zvukem (zvony v pozadí, zvířata na farmě, kroky na ulici, projíždějící auta, šum moře...) i s kamerou (jak v aranži scény, nasvícení, tak podání přírody, města i ročních období). Neskutečná práce s detaily (přilepené brýle). Dokonalé, přitom uměřené herecké výkony. Postupné skládání každodenní mozaiky až k drsnému konci. (05.09.2010)

La Resistance! Melvilleovo méně známé dílo, ale o to lepší. Činnost francouzského odboje v Marseilles za nacistické okupace. Čím to, že je to jako celek tak dobré? Je "na vině" precizní atmosférická režie, která v nejedné scéně nedovolí napětím ani dýchat? Herecký koncert, kde Lino Ventura je jen špičkou ledovce? Scénář, který vždy když již začínáte mít pocit, že víte na čem jste přijde s něčím novým? Či prostě jen vědomí, že je to natočené na motivy skutečných osudů? Nic z toho, ale všechny tyto a mnohé další aspekty tvoří dohromady zcela dokonalý film. Při vší snaze mě nenapadá jediná piha na kráse. Opravdu. (25.12.2007)

V rámci Melvillovy kinematografie jde o výjimečný kousek a totéž se vlastně dá říci o pozici titulu ve světové kinematografii. Melvillovou celoživotní filmovou vášní byly stylové kriminálky a žánr gangsterky s noirovými prvky. V případě Armády stínů se rozhodl zpracovat odbojářskou tématiku noirovým stylem. O hrdinech francouzského odboje se dovídáme jen to nezbytně nutné. Sabotáže, přestřelky s nacisty a konspirační činnost se odehrávají obvykle mimo záběr kamery. Postavy charakterizují úsporné dialogy i úsporná gesta. Jsou to osamělí ilegálové, které nebezpečná činnost a neustálé napětí zbavily většiny emocí, naučily je ale tvrdosti a houževnatosti. K úkolu popravit zrádce přistupují s až mrazivou věcností. Čekejte dlouhé záběry plné vnitřního napětí, ale bez efektních, divácky vděčných scén. Uvidíte film, kde vládne ponurost, chlad a dost často i krutá bezvýchodnost. Armáda stínů nemá nic, zopakuji: nic, společného s popkornem, energii vám spíš ubere, než přidá. Pokud vám ale jde o špičkové charakterní herectví, vytříbený styl a skvělou režii, neváhejte. Celkový dojem: 85 %. (16.10.2018)