100 dní v Palermu

Carlo Alberto dalla Chiesa. O 30 rokov mladšia manželka, no trebalo sa mu drbať s nejakou kosou i nostrou? Takto si skrátil život i generálske radovánky a mafiáni šli ďalej kosiť. Film má dokumentárnu a historickú hodnotu, chce byť presný. Možno ide na úkor pútavosti a dramatizácie a je troška povrchný. Sústredí sa hlavne na osobnosť, nevysvetľuje však všetky okolnosti do hĺbky. Ale taliansky divák možno chápal viac. (19.08.2024)

Carlo Alberto Dalla Chiesa - muž, který toho měl mnoho za sebou, a který i na poli boje s organizovaným zločinem mnohé zažil. Přesto ale podcenil - pravda, obtížně představitelnou - moc mafie. Pouhé dva roky po jeho teatrálně bestiálním zavraždění se Italové rozhodli natočit o jeho stodenním působení v úřadě palermského policejního prefekta film, který by nepřibližoval ani tak jeho osobu (kdo byl, odkud přišel, jak se dostal tam kde byl, a co při tom prožil), jako spíš celkovou atmosféru "jiného světa" jménem Sicílie na začátku osmdesátých let. 100 Dní V Palermu je nepochybně film, na kterém je jeho věk znát, ale pro mě osobně byl fascinující ukázkou v podstatě reportážního stylu, který jsem u filmu tohoto žánru a dějové náplně rozhodně nečekal. Díky hraným záběrům ze všedního života (v Itálii se při utkáních fotbalové repre zastavuje téměř všechno na všech stranách zákona) a samozřejmě i strhujícímu buldočímu výkonu Lina Ventury musel ve své době - pamatujte jak čerstvé tehdy ty události byly - film působit velmi živě a dnes už se může brát jako polodokumentární rekonstrukce. Tento dojem budí i práce s kamerou, která vrcholí v závěrečné scéně, ke které vše nevyhnutelně směřuje. Z neuvěřitelnosti toho všeho mě dost mrazilo. Pro našince to asi nemá nijak zásadní přitažlivost, a jasný záměr režiséra to divákovi taky příliš neusnadňuje - já na to ale slyším, a krom toho, že červenou barvu výložek tohohle filmu beru jako jasnou věc, si myslím, že by si zasloužil i víc. 80% (14.07.2013)

Sedmdesátá a osmdesátá léta, tak jak ve skutečnosti v Palermu probíhala. Téměř jakoby dokumentární snímek tehdejší moci mafie na Sicílii a jejich krutých praktik. Všichni ti zavraždění, o kterých se film zmiňuje nejsou jenom smyšlenky nějakého scénáristy, ale jsou to skutečná jména těch, kteří mafii nějakým způsobem ohrožovali, či mohli by vypovídat. Tento snímek se dá považovat za zfilmované obvinění italské vlády, která ve skutečnosti nechala mafii dorůst do tak obrovských rozměrů, že si s ní po létech už nevěděla rady. Ostatně, mafie prorostla i do nejvyšších politických vrstev, ovlivňovala a ovlivňuje politická rozhodnutí dodnes. Je to již čtyřicet let od doby, kterou tento snímek popisuje, mafii se však dodnes italské vládě zlikvidovat nepodařilo. Těžko někdo zruší sám sebe, není-liž pravda? Je nanejvýš nutné mít toto na paměti i v naší dnešní zkorumpované české době (a nejenom té české) a nikdy nepřipustit, aby se něco takového zrodilo kdekoliv jinde na zemi. Chtíč moci a peněz nevyhynul, je stále mezi námi. Jde jen o to, jaký mu necháme prostor. A nerad bych se dožíval v naší české zemi demonstrací proti mafii, jakých jsme svědci v Itálii do dnešních dnů. (21.03.2009)

Je to smutné, ale už to se mnou nic nedělá..Ani z piety už nic. Možná, že to byl někdy PRO NĚKOHO super film, ale to byl i Mrazík. Výpověď doby, která ale časem vyprchá... Nejhorší je , že takhle to pořád může a jistě i je...U nás nyní hodně aktuální ...Lidstvo je nepoučitelné a menšina vládne většině...Hranice mezi politiky a kmotry jsou menší a menší.. (24.06.2013)

Spíše než rekonstrukce událostí to působí jako oslava odkazu generála Dalla Chiesy a jeho boje s větrnými mafiánsko-byrokratickými mlýny. Působí to spíše jako vzniklé za účelem vzedmutí vášní a donucení lidu i vlády k akci a nikoli nečinnému přihlížení. Což je daň za vznik sotva pár měsíců od zobrazených událostí. Citelně tomu tedy chybí odstup i informace (zvláště v pasážích "ze stanu mafie" a z vládních kruhů) a tak je to dosti povšechné a postupem stopáže čím dál více se vezoucí na melodramatické osobní linii na úkor té syrově rekonstrukční, kterou to razí v první polovině. Ovšem není to v žádném ohledu špatné; jen bych stejnou látku i téma viděl raději zpracovanou o pár let později (a klidně i stejným týmem a režisérem) a více do hloubky. Jenže už by to bylo bez Ventury a to by zase byla věčná škoda připravit ho o tak vděčnou a charismatickou roli. (16.12.2014)