Svědek

Silný psychologický film, který se prakticky celý odehrává v jedné místnosti. Inspektor Antoine Gallien (Lino Ventura) vyšetřuje podezřelého notáře Jeroma Martinauda (Michel Serrault) ze znásilnění a vraždy dvou malých holčiček. Výpověď notáře je stále více protichůdná a s každou další výpovědí se hlouběji zaplétá do svých polopravd a lží. Nový směr vyšetřování nastává po výpovědi manželky notáře Chantal. Následně se Jerome přiznává, ale jen do okamžiku, než se objeví nový, nezvratný důkaz. Opravdu zajímavý snímek se silným příběhem a hereckým koncertem Lino Ventury a Michela Serraulta. (19.04.2008)

Príbeh sa väčšinou odohráva v jednej miestnosti - vyšetrovacej izbe na policajnej stanici a občas mi pripomínal iné (nefrancúzske) kriminálne filmy s podobnou tematikou. Kriminálne vyšetrovanie síce nepôsobí autenticky, ale je v pohode sledovateľné aj napriek kvantu dialógov a určitých extemore hlavných postáv. Zaujímavý je aj záverečný obrat. Aj na Venturu v hlavnej roli sa dá spoľahnúť. Do štyroch hviezd mu však čosi málo chýbalo, napríklad aj to, prečo sa obeť chcela priznať k niečomu, čo nespravila - vyhnutie sa svojim osobným problémom príliš neobstojí. A nájdu sa aj menšie logické chybičky. (28.02.2020)

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)

Tak tohle byla trefa do černého, minimalistický snímek přesně tak, jak to mám ráda, na malém prostoru rozehrané psychologické drama jako řemen, výborné herecké obsazení - Lino Ventura v roli vyšetřovatele vražd dvou malých děvčátek, Michel Serrault původně svědek, následně obviněný a půvabná Romy Schneider v roli manželky, která fatálním způsobem vstoupí do rozjetého vlaku... (02.05.2019)

Francouzští komici si klidně mohou zlámat vaz na všech banánových slupkách světa, ale jakéhosi hlasitého uznání se stejně dočkají až ve "vážných psychologických rolích," kde "konečně dokazují své herecké kvality". Bože, jak já tyhle levné kecy nesnáším... Jedním z důvodů, proč je Svědek dobrý film, je právě to, že Michel Serrault v něm nic okázale nedokazuje, ale prostě přesvědčivě hraje svou roli. Jako podezřelý z vraždy dvou holčiček prožije Silvestra na policejní stanici a projde procedurou, kterou jiné francouzské kriminální filmy ukazují ve zkratce jako formalitu mezi divokými přestřelkami, automobilovými honičkami a výbuchy. Svědek se tedy odehrává skoro celý v jednom prostředí a vše, co se o případu a jeho souvislostech dozvíme, se dozvíme z dialogů. Proto bych ho řadil spíš k filmům jako Dvanáct rozhněvaných mužů nebo Jako zabít ptáčka. Jde o to, jaké otázky jsou položeny, ještě víc o to, zda jiné, důležitější, nebyly vynechány a zda na ty položené lze odpovědět svobodně, nebo jen tím, co chce tazatel slyšet. Notář Martinaud, kterého Serrault hraje, je jízlivý, bohatý a blazeovaný a z vyšetřovatele Lina Ventury celou dobu cítíme špatně skrývanou averzi vůči jeho povaze i neochotě pokorně se podvolit policejní autoritě. Komisař se totiž předem rozhodl, že je Martinaud vrah a už jen hledá cesty, jak to dokázat. Když to shrnu, případ sám o sobě není zvlášť zajímavý a v klasické detektivce by neobstál. Ve Svědkovi je naštěstí jen záminkou k poutavému kočkomyšímu dramatu a od plného hodnocení ho dělí jen nesmyslné prostřihy, flashbacky a rozptylující přítomnost Romy Schneiderové. 80% (22.07.2010)