Lea

Snímek Ivana Fíly sesbíral po evropských komorních festivalech a na Českých lvech docela hodně cen. Příběh vypráví o dívce, jež si prožila traumatické dětství, pobyla si v blázinci a pěstoun ji v jejích 21 letech prodá jako nevěstu do Německa. Začíná postupné sbližování dvou vzájemně nesourodých postav, kdy každá o tom druhém musí nalézt a pochopit jeho pohnutky, dané právě osudy v jejich minulosti. Snaha vyprávět o dvou v podstatě nešťastných lidech, kteří se jen musí otevřít tomu druhému, aby našli jeho pravou tvář i hodnotu, je chvályhodná a počin veskrze zajímavý. Žel jej sráží do prachu ne zrovna poctivé provedení, kde nechybí určité podrazy na diváka v rámci zavedených "tragických" klišé. Navíc se zde už od začátku nabízí určité nelogičnosti, otázky, na něž nedostane divák odpověď, a tak je věrohodnost příběhu hodně zpochybněna. Např. jak si Leu ten Němec mohl odvézt, když holka neměla pas? Když musela být, jakožto uznaný blázen jen v pěstounské péči, stále pod dohledem ústavní péče? Odehrává se to v roce 1991! Německý restituent, který má na to vyhodit za nějakou divnou holku 50 000 marek a za housle dalších třicet, žije v podobné pastoušce jako Lein pěstoun, tedy nevybaveném, zchátralém a padajícím stavení. Jak se dostali přes dánské hranice? Nebo by mne zajímalo, kde v těch kotárech a na německém maloměstě posléze všichni furt berou ta policejní pouta? Podle mě se jen tak sehnat nedají. Abychom věděli, že Lea má umělecké nadání, hraje na housle. Nevěřím, že ziskuchtivý otčím, vykreslený rovněž jako despota a lakomec, by nevlastní dceři zaplatil víc jak dvě tři hodiny, za které se však tak mistrně, jak Lea umí, hrát nenaučíte. Zvlášť když musela doma rubat den co den dříví. Na pohledy plaché laně (zde Vlasáková, jinde Rybová) jsem rovněž už dlouho poněkud alergický. A když nám až v 68. minutě tvůrci naznačí tragédii, je to pěkná podpásovka. Buď to měli naznačit dřív, nebo se vykašlat na své vnitřní cítění, jak má asi tak dopadnout drama, a nechat to celé dopadnout dobře. Protože sem směřovalo hlavní téma filmu, tak doprčic, proč metodou deus ex machina rozmetat do té doby po kouskách skládaný obraz jako mandalu na kousky a na prach? A svou práci a co-jsem-chtěl-filmem-říci hodit do koše. Mizerná je i hudba Petra Hapky, nakolik jinde působí geniálně. Tady ne. Tvoří ji dva tři tóny a zvuk tříštění skla. Po pohledech plachých laní mi alergii zvedl právě tento neustále se opakující motiv. Ale zas na druhou stranu je zde Lenka Vlasáková, v době, kdy ještě byla docela hubená, nahatá. Takže divák nemrava si přijde na své. (Boha jeho, a já si říkám, jak to, že v 50. letech se dala natočit solidní dramata i komedie bez nahé ženské prdele, devalvovaném to atributu filmů současných). DVD načne protipirát, v bonusech se nachází trailer (1:51), fotogalerie (i z natáčení) a Český lev 1997 (1:55 + 2:06), kdy ocenění dostali Lenka Vlasáková a kameraman Vladimír Smutný (v šotu se tvrdí, že za Nejasnou zprávu o konci světa). Samotný film je kdovíproč ve formátu 4:3 letterbox (skrývající 1,66:1), dokonce mám pocit, že letterboxovaný dvakrát, protože obraz z německé kopie je i oletterboxovaný velmi nekvalitní, jako z VHS. Zvuk je ve stereo, což našinci vlastně může být jedno, protože film je mluvený slovensky a německy, nikoliv česky, jak tvrdí obal. Navíc u Mirka Donutila hodně mizerně slovensky, jako Brňák by ten měkký akcent měl mít v sobě a slovenštinu tolik netvrdit. V českých podtitulcích jsou občas chyby v zájmenech v 2. a 4. pádu (kolik za ní chcete), slovenština se rozhodně nepíše s velkým "S" - viz níže. (17.05.2020) (méně) (více)