Bílá královna

Základními rysy seriálu je tempo, švih a uvěřitelnost. 1) Anglická spisovatelka Philippa Gregoryová, the queen of British historical fiction podle časopisu AudioFile, se zaměřuje především (i když nejen) na 15. a 16. století britských dějin._____ 2) Televizní seriály podle jejích knih v chronologickém pořadí jsou: Bílá královna (konec válek růží), Bílá princezna (Jindřich VII. a jeho žena) a Španělská princezna (Kateřina Aragonská a synové Jinřicha VII. - Artur a Jinřich VIII.)._____ 3) Neumím posoudit historickou věrnost knih (ty jsem nečetl) ani seriálu, ale na rozdíl od zejména americké filmové produkce mi nepřijde, že by Angličané byli moc mimo._____ 4) Každopádně seriál nabízí napínavou dobrodružnou podívanou se spoustou dějových zvratů a uvěřitelných postav._____ 5) A ti kluci! 28letý Max Irons (král Eduard), 24letý Ben Lamb (královnin bratr Anthony Rivers), 30letý David Oakes (Eduardův bratr George), 26letý welšský herec a zpěvák Aneurin Barnard (Eduardův bratr Richard) a mnozí další v epizodních rolích._____ 6) Zaujaly mě i 31letá Amanda Haleová (fanaticky věřící lady Margareth Beafortová, matka Jindřicha Tudora) a 27letá Faye Marsayová (dcera lorda Warwicka, králotvůrce, Anna, Richardova žena). (28.04.2021)

Za vším hledej ženu aneb jak by to vypadalo, kdyby ve Válce růží hrály hlavní roli příslušnice nežného pohlaví. Jistěže se během těchto mnohaletých bojů našla řada vyjímečných šlechtičen, které nemalou měrou přispěly do rodových rozbrojů a kupříkladu role Margaret Beaufortové, Margaret z Anjou či Elisabeth Woodvillové zde ani nebyly příliš zveličeny, ačkoliv poslední jmenovaná tu byla až příliš démonizována. Na druhou stranu Anna Nevillová či Jacquetta de Luxembourg takový vliv rozhodně neměly. A ani osudy Jane Shore tu nejsou příliš věrohodné. Nicméně seriál se poměrně věrně drží historických reálií, což potěší. Méně už potěší zdlouhavost, přehnaná romantika a až příliš velký počet intrik. Skoro to vypadalo, že na královském dvoře není jediná žena, která by neměla v něčem prsty a byla alespoň trochu normální. Ale chápu, že předloha byla primárně určena našim lepším polovičkám. K hercům nemám výhrady. Podle očekávání hrál z mužského ansáblu prim James Frain jako králotvůrce hrabě z Warwicku a ženským partům vládla naprosto perfektní Amanda Hale v roli fanatické a ambiciózní Margaret Beaufortové. V pozdějších dílech nebyl špatný ani Aneurin Barnard, který se pomalu proměňoval v Laurence Oliviera a jeho Richarda III.. Celkově to nebylo vůbec zlé, ale je škoda, že tvůrci, snad z nedostatku financí, celou věc nepojali trošku ve stylu Tudorovců, kteří na White Queen de facto přímo navazují. Asi by to bylo normálně za méně, ale protože mám pro středověk i Válku růží slabost, dávám 80%. (01.12.2013)

Lekce anglické historie zhuštěná do deseti hodinových dílů. Měl jsem pocit, že seriál předpokládá divákovu bazální znalost dějinného období, ve kterém se odehrává (1464–1485). Jelikož jí nedisponuji, tak jsem se v ději a postavách chvílemi ztrácel. Bylo proto zapotřebí se trochu dovzdělat. Jde spíše o konverzační drama, byť ani o pár vydařených záběrů z bitev není divák ochuzen. Dobová výprava je na vynikající úrovni, jen se mi moc nepozdával výběr/maskování některých herců. Například samotný král Edward IV. mi přišel jak vystřižený z nějakého lifestylového magazínu, a to po celých zobrazovaných 20 let jeho života (jeho představitel vizuálně vůbec nestárnul; až v den jeho smrti mu nechali narůst vousy). Z herců se mi naopak nejvíc líbila Amanda Hale, představitelka Margaret Beaufort, a potom David Oakes, který ztvárnil králova bratra George a kterého znám už z mé oblíbené „středověké“ minisérie Pilíře země a taky z Borgiů. (20.08.2015)

Lekce historie z Bradavické červené knihovny. A tím rozhodně nemyslím nějaké stranění červeným, Lancasteři, a vlastně všichni muži, jsou zde totiž až do posledního dílu série zobrazení jako neschopný plevel, se kterým intriky bílých lomcují ze strany na stranu. A nejen oni, celá historie se totiž smrskla na kouzlení a řešení osobních problémů a vendet žen obou rodů, zatímco opravdová politika se odehrává za zavřenými dveřmi, a ony s pomocí svého šarmu, čárymárů a boží prozřetelnosti tahají za nitky. Rámcový děj jednotlivých dílů se pak omezuje na to, která z nich a kolikanásobně zrovna rodí, popřípadě umírání jejich ratolestí z těch či jiných důvodů. A i přes tu červenou jsou postavy černobíle ploché jak prkna, všichni hodní jsou krásní a milí, všichni zlí naopak odporní, slizcí a drzí, jediným zajímavým aktérem byl samotný Kingmaker, ale ten, jak víme, bohužel nežije věčně. V kontrastu s povedeným vizuálem a krásnou hudbou je pak v druhé polovině naprosté selhání v maskování veku postav, kdy starší aktéři pouze rozpustí velkolepé účesy a vymění bohaté róby za hadry, zatímco v obličeji vypadají stále jako ta jejich dítka, která ještě přežívají. To souvisí i se zmateným skákáním v čase, žádné zápletce se totiž nevěnuje víc než půl hodiny a roční období se v ději střídají stejně rychle jako jednotlivé scény. Ano, chápu, že emancipace žen a whatnot je dnes v kurzu, ale takto jednostranným pojetím hyzdit anglickou historii prostě JE jedním z největších seriálových failů BBC. Takhle prosím ne. (02.09.2013)

Vzhledem k tomu, že se seriál Bílá královna věnuje dost dramatickému období v dějinách Anglie, tak je na můj vkus až příliš zromantizovaný. Taky jsem moc nepobírala ty nadpřirozené schopnosti v ženské rodové linii Alžběty Woodvillové. To si mohli tvůrci opravdu odpustit. Nicméně několik dílů bylo natočeno celkem poutavě, tak přimhouřím oko nad tou hromadou zbytečného balastu. (60%) (14.03.2021)