Ubožáci

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)

Podle mě tohle musel natočit básník. Po obrazové stránce jde totiž o prvotřídní kousek, jenž skvělým způsobem navozuje atmosféru knihy se všemi dojmy a pocity, které čtenáři obvykle získají až po přečtení originálu. Je pravda, že na úkor delších poetických pasáží scénáristé přeskakují nebo pouze naznaučují některé zvraty či události, nicméně vůbec se tak neděje násilně, děj je stále pochopitelný, navíc za předpokladu, že divák je s příběhem alespoň zběžně obeznámen může jít o příjemnou změnu. Především poslední hodina okouzlí svým půvabem-od bitvy na barikádě, přes smrt Eponniny a Gavroše, scénu pod zemí, poslední setkání dvou hlavních rivalů a metaforické znázornění posledních vteřin Jeana Valjeana ve vzpomínce na galeje. Vážně pěkný kousek:) (05.05.2012)

2/2 Robert Hossein vtiskl Bídníkům novou podobu. V 80. letech už byla pryč doba dekorativního historismu 50. let, nový pohled přinesl více špíny a beznaděje. Stoická tvář Lina Ventury se stala synonymem pro nové tempo vyprávění, pro novou zkratku. Hossein se rozhodl některé detaily vynechat, například pád Fantine zobrazil v působivé montáži lidské tváře, která se z krásné stala k nepoznání ošklivou. Nelze se divit, že si Evelyne Bouix za takové mistrovství brzy vysloužila hlavní roli v jiné francouzské národní látce, v Edith a Marcel. (02.01.2021)

Asi nejlepší zpracování Ygova románu, kterému hodně pomáhá výborný Ventura v hlavní roli, a který naopak trochu sráží televizní produkce, hlavně u davových scén. Lepší mi přišla první část, kdy se Valžán teprve dostává do normálního života. Je tam víc zajímavých postav, jako je třeba matka Kozety (Fantýna), a emotivních momentů. Pařížská část mě až tolik nebavila, ale to není úplně chyba tohohle filmu, protože část se studenty a revoluci mne nebaví v žádné variantě zpracování. Nejvíc mne ale potěšilo to, že jsem konečně zjistil, proč ten Žavér tak po Valžánovi jde. Protože krátce po té události s knězem okradl kominíka. Nebo si to přinejmenším ten kominik myslel. Tohle mi buď ve všech ostatních zpracováních uniklo, nebo to vynechali, nebo nevím. (17.11.2020)

Obsahuje spoilery. Televízny produkčný podpis je na Hosseinovej adaptácii rozsiahleho Hugovho románu poznať, avšak nijak mu neubližuje. Práve naopak, dovoľuje sústrediť sa vo všetkej komornosti na jednotlivé zložky a inakosť dvojdielnej verzie s Lino Venturou. Tá spočíva predovšetkým vo výbere kapitol dôležitých pre rozprávanie (obohatenie a rozvedenie línie s Ténardierovcami, zostručnenie príbehu Fantiny alebo vypustenie okolností ľudovej revolty a priameho záberu na Javertovu smrť v druhej časti), predely medzi knihami (zastávajúce rolu prostého údaju ale tiež evokujúce aktívne zapájanie čitateľa/diváka, ktorý medzi nimi plynulo prechádza) a dôraz na mizanscénu v interiéroch i zachytenie atmosféry v uličkách dobového Paríža. Pohyb kamery po scéne, výrazná prevaha interiérov a detailov tvárí sú základom kontrastnej konfrontácie vo významovej rovine rovnako ako v humanistickom diele Victora Huga. Lino Ventura ako Jean Valjean je dosť možno najlepším predstaviteľom vznešeného ideálu dobrého človeka. Práve on si pre seba kradne každú scénu a pasáže, v ktorých nefiguruje, pôsobia potom vďaka slabšiemu rozvedeniu väčšiny vedľajších postáv (Cosetta, Eponina) ako chudobný príbuzný. A je tiež genderovo vyhranený - dominantné a do hĺbky rozpracované sú výlučne mužské postavy. To však príbehu však príbehu nemožno vyčítať, keďže je nevyváženosť týchto dvoch elementov už znakom predlohy a odrazom doby a spoločenskej nerovnosti, ktorú opisuje. 80% (17.12.2014)