Je těžké být bohem

Divák, který zná tvorbu Alexeje Germana a zejména jeho odpornou, ale o to působivější vizi skomírajícího stalinismu "Chrustaljove, vůz!" nebude zaskočen estetikou hnusu ani chaotickým stylem vyprávění, což jsou výrazné atributy snímku "Je těžké být bohem". Germanova verze se nechává svým literárním předobrazem spíše volně inspirovat a na jeho základě rozvíjí ponuré, dekadentní podobenství o lidském zlu a všeobecné zkáze mravů. Tušil jsem do čeho jdu a nebyl jsem zklamán - nikoliv doslovný obsah, ale pesimistického ducha a ironický tón předlohy vystihl režisér opravdu zdařile. Kdo, jistě rovněž oprávněně, očekával epickou a přímočarou adaptaci jednoho z nejznámějších románů bratří Strugackých, ten se musí spokojit s o poznání konvenčnější koprodukční verzí z roku 1989, nebo si bude muset počkat na nějaké zpracování, které se bude více držet v intencích daného žánru. (21.07.2014)

Tříhodinové Germanovo no compromise, pracující s médiem tak důsledně jako nikdo před ním a odmítá brát na milost kohokoli. Není hudby, není naděje, není návodu, moudrost visí na nejbližší větvi (doslova) hned vedle psů a zástupy zdeformované lůzy se brodí po kotníky v takovym svinstvu, že bude třeba přehodnotit některé moje noční můry. Raritní případ filmu, který se nedá plně docenit ani při několika projekcích. Je naprosto fascinující sledovat obsedantní pečlivost při práci s prostředím, rekvizitami, statisty a prostorem, přičemž napoprvé zjevná metafora současného Ruska jde sice jasně vidět, ale není čas a prostor se jí věnovat. Nemůžu se dočkat až to uvidim třeba pošestý. Odvrácená strana ruského lyrismu, na kterou slunce nikdy nezasvítí. EDIT 2021: Bohužel pořád platí, že to není film pro dnešní dobu fetišizace diváckého pohodlí a oslavování cynické debility, ale v rámci průzkumu možností filmového vyprávění je to zásadní komponenta, kterou by neměl přihlížet nikdo, kdo se filmu chce obecně věnovat. Čerstvě po přečtení předlohy mě například fascinuje nakolik je ta adaptace v zásadě věrná, ale přesto se v ní orientuje stále stejně špatně. Jako i v jeho ostatních filmech i zde Germanovi nejde o to, abychom sledovali děj, ale abychom ho pocítili. (01.02.2015)

Před třemi lety měly Vary Turínského koně, loni Pole v Anglii a letos je to tento černobílý film, který testuje divácké limity. Buď si z toho utrpení budete chtít mrsknout do očí řídké hovno, nebo vás to zcela strhne. Nic mezi tím, byť práce s mizanscénou a rámováním je vynikající, místy připomínající Marketu Lazarovou, a to nejen obrazem, ale i hrubostí a surovostí. Svůj silný potenciál však film nevyužil a do kánonu se nikdy nezapíše. [49. MFF KV] (09.07.2014)

Takhle dlouhé to musí být, aby to člověk nenáviděl, potom začal milovat, následně už zase nenáviděl a nakonec si vzpomněl, že to miluje. Hned má jeden ze života větší radost. Ideální film pro takové diváky, kteří se sami sebe ptali, jak by to mohlo vypadat, kdyby se Annaud ve Jménu růže nikdy nevymotal z podhradí. (Pro bližší poznatky viz komentář páně Andrease.) (16.11.2019)

Nejhnusnější film za hodně dlouhou dobu. Po celou stopáž je snad v každém záběru špína, bordel, bláto, sračky, chcanky, krev, vnitřnosti a tak podobně (omlouvám se, ale slušnější slova nedokáží skutečnost vystihnout). Co zbylo z předlohy Strugackých, odvyprávěl komentář. Zkouška odolnosti diváků vznikala 13 let a nevím, zda se máme chlubit, že se točila u nás. (14.07.2014)