Motýl na rameni

Otevřel dveře, které neměl, aby se posléze probudil do špatného snu. Ba co hůř, ona je to realita...Nebýt si dobře vědom, nesporných hereckých kvalit a úsporných výrazových prostředků Lina Ventury, silně bych tvůrce podezíral, že ani jemu samotnému, nedali přečíst scénář a divák i ústřední hrdina, tak byli postaveny na startovní čáře, hned vedle sebe, aby iluze naprosté zmatečnosti, nabyla dokonalosti. Takhle příjemně tápat, i po více než šedesáti minutách, nebývá divák každý den svědkem. A byť se posléze ukazuje, že příběh je o poznání prostší, než se tváří, (i) díky závěru, nesnažícím se za každou cenu šokovat (Shyamalane, dívej se a uč) a který je „pouhým“ vyústěním minut předcházejích, se i uspokojivě (pravda, jak pro koho) uzavírá. 75% [Hlavní důvody, proč snímek shlédnout? Lino Ventura a TA atmosféra. Někdy ke spokojenosti, byť ne bezvýhradné, stačí „tak málo“]. (28.01.2014)

Ponurá, strhující a nerozpletitelná noirovka, při jejímž sledování mi bylo dost úzko. Záhadné telefonáty, mrtvoly v pokojích, kufřík, objevující se a mizející postavy, Oni… ale kdo a proč? Abych dostal odpovědi na své otázky,zamáčkl jsem se ještě hlouběji do svého „filmového“ křesla. Při závěrečných scénách mě mrazilo… Vynikající snímek s neuvěřitelnou atmosférou. (07.02.2010)

Deray rozohráva s divákom veľmi príťažlivú hru, v ktorej sľubuje ťažko odhadnuteľný a prekvapivý záver. Ten sa bohužiaľ nedostaví v tej miere, ako som očakával a tak mi v hlave zostane časom iba spomienka na fotogenickú Barcelonu, sucho skonštatovanú myšlienku filmu a vyjaveného Venturu v pre neho netypickej úlohe. Ja by som napríklad doporučil takému Shyamalanovi natočiť kvôli nakopnutiu svojej kariéry mysteriózny remake, kde by v závere pripravil nadprirodzené prekvapenie a pre finančný efekt sem hodil znova Brucea a napríklad takého Eda Harrisa do úlohy toho, ktorému sedí motýľ na ramene. Prispôsobil by to dnešnému publiku a v druhej polovici by sa to už neťahalo tak, ako solídny originál. (27.01.2014)

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Složení tvůrců - režisérem počínaje, scénáristou pokračuje a obsazením konče - je splněným snem každého milovníka staré francouzské kriminální školy. A zápletka je neskutečná – a neskutečně zapletená. Tápala jsem jako slepý po strunách houslí, bála jsem se jako myš v labyrintu, podezřívala každého ze všeho a nemohla se dočkat rozuzlení. Bohužel, víc vám říct nemohu, můj motýl si myslí, že byste se na to měli radši podívat sami. (21.11.2011)