Motýl na rameni

Netušim, jestli je chyba u mě, nebo ve filmu, ale já jsem vůbec nepochopil, o co tam šlo. Hned na začátku se to nějak podivně zamotá a já se v tom úplně ztratil. Doufal jsem, že se to nějak postupně začne vysvětlovat, ale ono se to akorát zamotávalo čim dál, tim víc. Na konci jsem akorát nechápavě kroutil hlavou. Jako nedá se tomu upřít celkem slušná atmosféra a Lino Ventura v hlavní roli taky určitě nezklamal, ale tento film mě prostě nějak minul. (10.12.2017)

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne je Motýl na rameni jeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. // Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů" ... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o) 75% (24.06.2020)

Kdyby tady Lino Ventura pořád jen nechodil v pruhovaném pyžamu, možná by to bylo napínavější a to očekávané vysvětlení/rozuzlení by mělo větší šťávu. Obsah kolegy LiVentury je lehce nepřesný. Jdete do hotelu, vstoupíte do pokoje a pak už si nic nepamatujete, proberete se ve cvokhausu, kde do vás cpou sračky a namlouvají vám, že jste si vysnili jinou realitu, zatímco kolem vás padá jedna postava za druhou. Dobrý námět, co říkáte? (09.08.2014)

Ponurá, strhující a nerozpletitelná noirovka, při jejímž sledování mi bylo dost úzko. Záhadné telefonáty, mrtvoly v pokojích, kufřík, objevující se a mizející postavy, Oni… ale kdo a proč? Abych dostal odpovědi na své otázky,zamáčkl jsem se ještě hlouběji do svého „filmového“ křesla. Při závěrečných scénách mě mrazilo… Vynikající snímek s neuvěřitelnou atmosférou. (07.02.2010)

Já jsem z toho byla celou dobu jelen jako Roland, ale byla jsem tak šíleně zvědavá, jak se to všechno rozmotá a vyjasní, že jsem se od Rolanda v dychtivém očekávání ani nehnula. Výborná atmosféra, skvělý Lino Ventura, ale proč, co, kdo jsou oni ..........smysl toho všeho? - Moje první setkání s Jacquesem Derayem je pro mě přímo výzvou, abych se mu podívala trochu víc na zoubek. (10.08.2013)