To Kapitola 2

Druhá část To mě vcelku dle očekávání nenadchla, ani nezklamala. Chápu, že vybrat to nejlepší z Kingova opusu je těžké, ale tvůrci původního snímku z roku 1990 měli poněkud šťastnější ruku. Asi nejvíce mi vadí, že ani tahle část není příliš strašidelná. Úvodní scéna na mostě navnadí svojí syrovostí, záplava rudých balonků tajemností a při scéně ve vodě a na břehu zamrazí. Jenže pak se jede ve starých kolejích, kdy místo strašení nastoupí lekačky. Po řemeslné stránce je druhá část kupodivu slabší. Mně nevadí digitální efekty, pokud jsou precizní, což se ale o pavoukovitém To rozhodně říci nedá. Ohledně klauna u mě stále vede Tim Curry. Jeho scéna v knihovně s řehtačkou a balonky naplněnými krví mi přijde nepřekonatelná. Ostatně Pennywise má být cynicky zlý a černohumorně krutý, což zde není. A proti knize mi vadilo i to, že Klub vede téměř soukromou válku, o níž až na pár ztracenců Derry neví...Nejúspěšnější horor bych si představoval rozhodně jinak, i když o reklamním sloganu dosti pochybuji. Kino se u několika scén z plna hrdla zasmálo, mám ale obavy, že tvůrčí záměr byl opačný. (09.09.2019)

Zatímco jednička mi přišla jako kombinace Stranger Things a "best of z Nočních můr v Elm Street", dvojka se potýká s narativem "stihnu prostě všechno a všechny", takže se neustále někam skáče a jeden má dojem, že jde o nějaký seriál z produkce J.J. Abramse. Ale v rámci tempa to navzdory vražedné délce vlastně celkem slušně šlape. Výrazně se naráží na limity formátu, kdy film nenechává (na rozdíl od knih) prostor pro představivost, takže úplně nedává smysl, proč Pennywise věčně vyčkává, místo aby hrdiny rovnou kosil (ale tenhle problém měla i jednička). Nemluvě o castingu dospělých, který vyšel tak napůl. Nejvíc mi ale osobně vadí velká sázka na okaté digitální triky, kdy dobrou polovinu scén šlo zvládnout bez nich. Jako dítě osmdesátek mě to jen ruší, nezachrání to ani odkazy na klasiky žánru (od Osvícení po Věc) a finále je pro mě nesympatickým odrazem doby, v níž se "pořádný konec" bez digibordelu neobjede. Ale na adaptaci Kinga pořád ok. (12.09.2019)

Je to dobre, ale opat sa ukazuje, ze Kingove horory sa hodia na fim jedine so silnou reziserskou osobnostou (ako Kubrick, Reiner alebo Darabont). Takze je to presne take ako som sa po vynikajucej jednicke a znalosti predchadzajucej adaptacie bal. Dospela rovina pribehu totiz nie je tak zaujimava a naplno sa v nej ukazuje to, ze literatura pouziva iny druh rozpravania a papier zvladne viac nez platno (vizie zdaleka nie su tak posobive/strasidelne akoby mali byt). Kvoli castemu rozdeleniu postav je to prilis dlhe a velmi repetativne (kazdemu sa deje to iste a pri tretej "nocnej more" za sebou je to uz otravne). Scenaristi alebo strihac s tym proste mali popracovat trochu filmovejsie. Na druhej strane je tam mnoho vybornych scen, velka davka (casto cierneho) humoru potesila, herci su vynikajuci, postavy zaujimave, epilog spravne dojimavy a urcite ide o nadpriemernu zanrovku. Akurat naposledy to bolo chytlavejsie, citlivejsie a...skratka lepsie. 7/10 P.S. kto ocakava horor v style baf baf bude sklamany podobne ako pri jednotke. Tu sa hra podla inych (za mna lepsich) pravidiel. (04.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) (05.09.2019)