To Kapitola 2

Neodcházel jsem z kina zklamaný. Neodcházel jsem z kina nadšený. Prostě jsem tak nějak odcházel. Až při pročítání místních komentářů jsem si asi uvědomil, že to nebylo až tak dobré, jak se mi zdálo (a to jdu často proti proudu, nejsem ovce). Hodně lidmi vyčítaný humor mi nevadil, ale bylo to takové nějaké... nijaké? Ve finále to asi ako tak funguje jen díky spojení s minulostí, s dětstvím, díky všudypřítomným flashbackům, které to však zase poněkud neúnosně natahují... 60% (06.09.2019)

Znáte To. Jdete do kina na váš druhý nejočekávanější film roku a dostanete přesně To, co jste si tak přáli. První část "kino IT" marathonu byla totiž opravdu skvělá a nikdo ji za ty dva roky nepokazil! "Chacha!" No... Po této krátké pozitivní pasáži končí všechna sranda... Tvůrcům se sice povedlo najít herce pro jejich dětské protějšky takřka dokonale, ale co z Toho, když je celý film jednou velkou slátaninou, která postrádá tempo a nějakou tu děsivost (atmosféra byla fajn namátkou aspoň u zrcadlového labyrintu, pod tribunou nebo u prvního skonu Loserů). Celkově tady udělali tvůrci minimálně dva kroky zpátky a pohřbili jednu z mých nejoblíbenějších adaptací Kinga (pohled člověka, který Stephena pro jeho děsivost spíše nečte - nesrovnávám tedy s předlohou, ale s kvalitami filmů). Ale abych jen nekritizoval. Musím vyzvednout alespoň povedeného Richieho (Bill Hader) a celkem smysluplnou romanci mezi Benem a Beverly. Jak Jessicu Chastain moc nemusím, tady jsem si ji vyloženě užil. Nic To ale nemění na faktu, že ve srovnání s jedničkou, kterou jsem viděl 15 minut předem je Chapter Two fatálním selháním, pro které nemám pochopení. (05.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Muschietti sice sype z rukávu jeden hezký obrázek za druhým, ale vypravěčsky selhává na plné čáře. Nejenže nás bombarduje monotónními lekačkami, kupou zbytečných a repetetivních flashbacků ve druhé třetině a monstrózní dávkou humoru (Bill Hader je nicméně perfektní), ale zároveň ani nezvládá to, co od hororového žánru požaduje i takový strašpytel jako já - děsit! Typický příklad filmu, ze kterého se stříhají perfektní trailery, ale ve výsledku je to triviální slátanina s absurdním timingem, jejíž tvůrce našel zalíbení v digitálních tricích, bez kterých by se řada scén bez problému obešla. CGI víceméně tvoří nejrušivější element tohohle scénáristického bordelu, jehož struktura se při zapojení i minimálního množství mozkových buněk rozpadá na kusy. Stojí vůbec někdo o epický hororový blockbuster? No… někdy méně znamená více, Andy! Konkurenční mainstream hororová série The Conjuring druhou kapitolu jednoduše válcuje. Mimochodem… jsem jediný, komu i ten závěr finále v podzemí připadal naprosto dementní? 5/10 (19.09.2019)