To Kapitola 2

Maximální spokojenost. Jako minule. Jedna věc mě ale obzvlášť překvapila - že se druhý film neobejde bez prvního, to jsem čekal, ovšem že se teď už ani ten první neobejde bez druhého, to ne. Tak mazaná je druhá kapitola Toho, ve které se přítomnost prolíná s minulostí a která se sama prolíná s minulým filmem a spoustu toho, co v něm zůstalo (po)otevřeno, dopovídá. Myslím, že jedině když si dobře pamatujete první film nebo ještě lépe když oba vidíte rychle po sobě, nebude se vám (mylně) zdát, že ve druhém je Bowers zbytečný, Pennywise že je tam málo a dospělé postavy nefungují. Nic z toho není pravda, máte-li k nim vy sami ten vztah, s nímž tvůrci úplně oprávněně počítají. A vytýkaný humor? Atmosféře vůbec neškodí, stačí si všimnout, že ho postavy používají hlavně jako štít proti strachu. Já jsem fakt spokojený a myslím, že navzdory všem změnám oproti předloze To lépe dopadnout nemohlo._____P.S. Výstup Stephena Kinga je fantastický._____P.P.S. Jacka Nicholsona jsem při narážce na Osvícení viděl jenom já, nebo tam vážně (nějak digitálně) byl? (05.09.2019)

Mistrovské dílo. Společně s první částí funguje dokonale. Dokonce bych se nebál napsat, že je druhá část ještě lepší než ta první. Napětí tu skvěle graduje od začátku do konce, dospělí herci naprosto skvělí a představitelé jejich dětského já - pokud budeme To brát jako jeden rozdělený film - jsou zcela rovnocenní. Andy Muschietti natočil novodobou hororovou klasiku. Jsem z toho absolutně nadšený. (07.06.2023)

Pokud by Kingova knižní předloha byla kulinářská specialita, tak film To Kapitola 2 by byl eintopf ukuchtěný ze stejných surovin. Nechutná vyloženě špatně, ale ke gastronomickému zážitku má daleko. Zatímco první část To byla solidní rozehrávkou příběhu o dospívání s přiměřeně strašidelnou hororovou rovinou, tak její druhá část působí spíš jako hororová komedie, kterou ani její tvůrci neberou vážně a mají potřebu veškeré její serióznější a strašidelné momenty soustavně shazovat komickými vsuvkami a jinými zcizujícími prostředky (filmové citace, nevhodně zvolená hudba). Schematický příběh trpí celou řadou dramaturgických nedostatků, hororové scény jsou často legrační až parodické a samotné To vybízí spíš k smíchu než ke zděšení. Jde o průměrnou žánrovou rutinu, která po svém předchůdci recykluje motivy nostalgického dětství a přátelské pospolitosti, budování napětí nahrazuje bafáním, lekáním a digitálními bubáky a kromě solidních hereckých výkonů a pár pozoruhodně realizovaných scén bohužel nepřichází s ničím dalším, co by stálo za pochvalu. Opět se tudíž nabízí otázka, zda by nestálo za to zpracovat To spíše v podobě výpravného seriálu, který by mohl být na rozdíl od filmů skutečně nekompromisní, příběhově obšírnější a invenčnější v práci s napětím a psychologií strachu. (05.09.2019)

Úmorně epická slátanina, která nemá se sympatickou jedničkou skoro nic společného. Jako by se Muschietti snažil dodat největší horor všech dob, ale kryl si záda tím, že to hodil do laciné hororové komedie. Ještě v první polovině jsem si zvykal na dospělé herce, Ritchie vtipně hlásil, pobavilo i Kingovo cameo a byl jsem zvědavý, co všechno tam napasovali a jak, ale druhá už byla čiré utrpení, jen vršení groteskních hororových scén a trapných frků, které ne a ne skončit, i když je vám už dávno jedno, jak to dopadne, hlavně ať to dopadne. (04.09.2019)

Druhá část To mě vcelku dle očekávání nenadchla, ani nezklamala. Chápu, že vybrat to nejlepší z Kingova opusu je těžké, ale tvůrci původního snímku z roku 1990 měli poněkud šťastnější ruku. Asi nejvíce mi vadí, že ani tahle část není příliš strašidelná. Úvodní scéna na mostě navnadí svojí syrovostí, záplava rudých balonků tajemností a při scéně ve vodě a na břehu zamrazí. Jenže pak se jede ve starých kolejích, kdy místo strašení nastoupí lekačky. Po řemeslné stránce je druhá část kupodivu slabší. Mně nevadí digitální efekty, pokud jsou precizní, což se ale o pavoukovitém To rozhodně říci nedá. Ohledně klauna u mě stále vede Tim Curry. Jeho scéna v knihovně s řehtačkou a balonky naplněnými krví mi přijde nepřekonatelná. Ostatně Pennywise má být cynicky zlý a černohumorně krutý, což zde není. A proti knize mi vadilo i to, že Klub vede téměř soukromou válku, o níž až na pár ztracenců Derry neví...Nejúspěšnější horor bych si představoval rozhodně jinak, i když o reklamním sloganu dosti pochybuji. Kino se u několika scén z plna hrdla zasmálo, mám ale obavy, že tvůrčí záměr byl opačný. (09.09.2019)