To Kapitola 2

Tohle bylo jak kdyby na mě někdo mluvil mongolsky. V záplavě tun flasbacků a snových vizí se mě postupně ztrácel naprosto zájem o všechny co ve filmu třeba i jenom dejchnou. Efekty to jo, to by amíkům šlo, ovšem o napětí a atmosféře nemůže být ani řeč. TO a různý příšery, kolikrát vyznívající naprosto do ztracena bafaj tak nečekaně, že na konci už jsem očekával všechno neočekanýho. Na každý bafnutí tvůrci upozorňují asi pět minut předem, že si člověk říká, tak už bafni a jdi do hajzlu. Filmových odkazů jako dortů v cukrárně a vlastně se mě fajn vzpomínalo na Noční můru v Elm Street a kdyby byla v malým sále projekce Freddyho od Kruegerů, tak tam klidně odejdu, protože tohle bylo zábavný asi jako roznášený letáků na levný vajíčka. (04.09.2019)

Pokud by Kingova knižní předloha byla kulinářská specialita, tak film To Kapitola 2 by byl eintopf ukuchtěný ze stejných surovin. Nechutná vyloženě špatně, ale ke gastronomickému zážitku má daleko. Zatímco první část To byla solidní rozehrávkou příběhu o dospívání s přiměřeně strašidelnou hororovou rovinou, tak její druhá část působí spíš jako hororová komedie, kterou ani její tvůrci neberou vážně a mají potřebu veškeré její serióznější a strašidelné momenty soustavně shazovat komickými vsuvkami a jinými zcizujícími prostředky (filmové citace, nevhodně zvolená hudba). Schematický příběh trpí celou řadou dramaturgických nedostatků, hororové scény jsou často legrační až parodické a samotné To vybízí spíš k smíchu než ke zděšení. Jde o průměrnou žánrovou rutinu, která po svém předchůdci recykluje motivy nostalgického dětství a přátelské pospolitosti, budování napětí nahrazuje bafáním, lekáním a digitálními bubáky a kromě solidních hereckých výkonů a pár pozoruhodně realizovaných scén bohužel nepřichází s ničím dalším, co by stálo za pochvalu. Opět se tudíž nabízí otázka, zda by nestálo za to zpracovat To spíše v podobě výpravného seriálu, který by mohl být na rozdíl od filmů skutečně nekompromisní, příběhově obšírnější a invenčnější v práci s napětím a psychologií strachu. (05.09.2019)

Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) (05.09.2019)

Povinná Dvojka zase až tolik povinná není, protože i první díl se dá chápat jako jakésik uzavření a poražení zla. Co na tom, že se budou muset Lůzři zase po letech muset sejít a TO porazit. Dospělí Lůzři už bohužel tolik nefungují jako ti náctiletí. Rovněž je to často poměrně dlouhé a natahované. Nicméně, aby se mě znovu po letech nestalo to co u prvního dílu, tedy že to ve mě dozraje a přidá na kvalitě. No raději bych TO 2 zase příště šanci dal, už jen kvůli povedenému závěru, který brnká na ty správné struny. 55% (06.04.2020)

Let´s kill this fucking clown! Škoda stereotypu pasáže s artefakty a Chüd finále, které prokázalo, že filmové plátno na rozdíl od papíru nesnese všechno. V součtu obou kapitol se však Muschietti popral s autorem, jehož převody do filmové řeči končí většinou neslavně, poměrně se ctí a dokázal tam tu sílu kamarádství a odvahy postavit se strachu dostat. Výtky směrem k humoru neberu. Když vás to chce sestřelit, nárazník se vždycky hodí.. (08.11.2019)