To Kapitola 2

It: Chapter Two měla být letošní hororová jistota alespoň za 4 hvězdy. Ale tvůrci řekli rozhodné NE! Tyvole, došlo vůbec někomu, co byly silné stránky jedničky, díky nimž byla tak dobře přijatá? Evidentně nikoli. Tak já to tvůrcům řeknu. Čisté herectví Billa Skarsgårda coby klauna Pennywise. No, ve dvojce je "It" ve své neupravené klaunské podobě zhruba třicet sekund čistého času (ve tříhodinovém filmu!!!). To není moc času na to, aby mohl Bill něco předvést. Všechny ostatní výstupy Toho jsou zmršeny debilním a až překvapivě nepovedeným digibordelem, v němž se na nějaké herectví nehraje. Digibordel není strašidelný!!! Zadruhé chemie mezi postavami. Ta fungovala u dětských představitelů na jedničku. Taková ta amblinovská atmosféra letního dětského dobrodružství, kdy chce být divák členem party, ačkoli by se musel potýkat s nemilými věcmi. Ve dvojce? Chemie nula. Božský cast absolutně nevyužitý - Bill, Eddie a Beverly na facku, trochu se drží jen Richie, ale ten sem spadl z jiného filmu (komediálního, nutno podotknout), zbytek je do počtu. A za třetí dobře prokreslené vztahy mezi postavami. To ve druhé kapitole neexistuje vůbec. Hrdinové se mezi sebou nebaví jako lidi, jen sypou "hlášky" a jednoduché krátké větičky, protože mezi vším tím trikovým cirkusem není na nic čas (paradoxně! ve tříhodinovém filmu!!!). Ten film totiž nemá žádné nosné téma, jež by se v promluvách hrdinů řešilo. Vše se jen ubíjejícím tempem nudně a lineárně sune k povinnému finále v podzemí. Ta tříhodinová stopáž je vážně neobhajitelná. Zvlášť prostřední hodina je svou monotónností a repetetivností k nepřežití. Když mi došlo, že si budeme muset minimálně pětkrát (na černocha se nedostalo) vytrpět povinné kolečko "postava jde na nějaké místo v Derry - vzpomene si na příhodu z dětsví, co se tam odehrála - ve flashabacku na ní bafne It - návrat do současnosti, kde na postavu opět bafne It", měl jsem sto chutí se zvednout a odejít do přilehlého MacDonalda na véču. Protože bych určitě o nic nepřišel. A nejhorší je, že bych fakt o nic nepřišel, stalo se to přesně tak, jak píšu :D. Nicméně, čert to vem, kdyby to byl alespoň funkční horor. Jenže v tomhle ohledu zas film dojel na potřebu mít z It blockbuster, takže takřka každá potenciálně strašidelná scéna je zabitá nějakým trapným humorem. Zkrátka zklamání roku. Díky bohu za rozdělení Kingovy knihy na dva filmy, tak jsem dostali alespoň jeden solidní kousek. A o tomhle můžeme předstírat, že neexistuje. (04.09.2019)

Horor, opravdovej od Mattela. Takhle nějak TO teda dopadnout nemuselo. Flashbacková prostřední hodina - fakt? Vážně musíme PĚTKRÁT dokola sledovat skoro stejnou CGI scénku s bububu jak pro malý fakany, jejíž lekačka (nebo dvě) na vás čumí ze dveří / ze sklepa / odkudkoliv pět minut dopředu? A PAK JEŠTĚ NĚKOLIKRÁT ZNOVU, když se tam dotyčnej frajer vrací se svým dospělým já? Přešlapovat na místě kvůli něčemu, co šlo shrnout do tříminutový mozaiky se stejným efektem - profit! Ani bububu nefunguje, sorry - moc omalovánka, moc repete, moc nuda. Scenárista (krom prvního TO napsal vesměs samý ptákoviny) v kombinaci s vizuálně onanujícím Muschiettim tak stvořili v podstatě unikát - film trvá tři hodiny, je v něm hromada akce i triků a stejně se v něm děje úplný hovno! Postavy se sejdou - postavy se dozví o rituálu Chüd - postavy mají hodinu flashbacky - postavy hodinu bojujou s digitálním kašparem. Naznačovaná krvavá historie Derry zůstává spát, o dospělých hrdinech se dozvíme vlastně jen to, že dospěli a klaun Pennywise je pořád jen digitální omalovánkou, která trestuhodně zahazuje i maniakálně skvělýho Skarsgårda. Z děje filmu například nevyplývá, proč by tentokrát mělo bejt TO definitivně poražený. Původ TOHO a Rituál Chüd se sice dočkají moc hezký "vysvětlující" timelapse scény, nicméně ve finále je všechno víceméně ignorováno a vše se opět řídí frází "vyhraje ten, kdo se nebojí a věří". Hrdinové si najednou dupnou, klaun se začne bát a nechá si dát během minuty přes držku. Mytologie není ujasněná a zejména v závěrečný sekvenci prostě nedává moc smysl, co a proč se zrovna děje a co teda TO může nebo nemůže udělat. Štědrej rozpočet padl na herce (skvěle hrajou a typově sedí), CGI (není co vytknout, všechny mutující potvory vypadaj super) a výpravu + technickou stránku všeobecně (vizuál je parádní v každý svý sekundě). Hutnej soundtrack Wallfische - OK. Pod drahým kabátkem se ovšem skrejvá absence děsu, nápadu, napětí a ochoty vyprávět. Podezřele často druhá kapitola otravuje a podezřele často diváka bombarduje po vzoru blockbusterů, což je přístup, kterej mě v tomhle případě absolutně míjí. Pěkně lacinej drahej film. P.S. TO by si dlouho stopáž zasloužilo - ba ještě mnohem delší, než jakou má. Jenže musel by ho natočil někdo, kdo pochopil největší sílu předlohy. (19.10.2019)

Dnes jsou to dva roky, přesně na den, kdy jsem viděl TO (bylo to plánované). Cítím to zvláštní kouzlo .. tenkrát a teď. Ze všech těch komerčních Hororů, které letos vyšly, je To Kapitola 2, ten nejlepší. Bezkonkurenčně ten nejlepší Hororový zážitek. Sám tomu nemůžu uvěřit. Odrazovala mě komerčnost, délka a z prvního dílu, jsem tenkrát bůhví jak odvařený nebyl. A ono mi to dnes večer, přivodilo tak krásný zážitek, jak po stránce Hororové tak po té emocionální. Fungovalo tu vše - humor, strach, napětí, Gore. Jo, budu muset ještě přepsat tabulky, takhle ke konci roku. Paráda ! (28.12.2019)

Zajímavé, jak stejný tým může vytvořit dva kvalitativně dost odlišné filmy. Problémem druhé kapitoly je hlavně scenář. Ten nenabízí nic nového nebo originálního. V podstatě jde o to, že se dospělí hrdinové vrací na místo činu, stejně jako v prvním díle je Pennywise separátně postraší a oni ho pak porazí. Jenže hrdinové nám mezitím dospěli, takže už nestačí je strašit leprou, bubákem nebo krví. Dospělí se bojí víc jiných věcí, řekněme třeba životního selhání, samoty apod. Jedině u Richieho je něco podobného naznačené. I proto tu překvapivě hodně znovu vidíme hrdiny v dětské podobě, aby lekačky (kterých je zbytečně moc) byly efektnější. To je ale na úkor dospělých verzí, které - navzdory přehnané stopáži - nejsou dostatečně rozvinuté. No a To jako takové má v knize docela epický původ, jakési bájné zlo, které na sebe bere podobu démonického klauna a jiných roztomilostí. Hrdinové ho porazí jinak než v tomhle filmu a mnohem zajímavěji. Tady je to dost klasiký horor, který ani není moc originální. Přes kritiku je ale film stále zábavný a některé momenty jsem si užila. Mohlo ale vzniknout něco mnohem epičtějšího a dramatičtějšího. (08.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)