Horký vzduch

"Svatý Jane z Nepomuku, drž nade mnou svoji ruku, abych tak nechlastal. Jo a Štefce roztrhni hubu, potvoře ... mizerný!"                                                                                                                                                                                               Václava Gajera jsem měla dlouho zařazeného spíš jako autora dětských filmů. Horký vzduch je příjemné překvapení, přesná dávka humoru, smutku a emocí na malém prostoru. (16.03.2015)

Pěkná lokace, pěkný Marvan s pěkným Tréglem, krásný Štěpánek. Asi už chápu, proč je tento herec "pamětníky" tak uctíván. Pokud jde o oba předešle jmenované, dokazují zde, že umějí hrát i přirozeně, bez strojené hereckosti. Přesto je zdlouhavá úvodní komická sekvence tří hrajících si dědků celá jaksi zbytečná a nanicovatá. Teprve když jsem se dověděl, že půjde o něco úplně jiného (a o úplně jinou postavu), uvolil jsem se film dosledovat. Není právě zdařilý. Především nejde o tragikomedii, ale o tragédii umístěnou do nepříliš zábavné komedie. Pokud se film úsporně soustřeďuje na hlavní postavu, je velmi dobrý, také scény v hospodě se rozhodně povedly, bohužel je to celé zasazeno do velmi klišovitě a hloupě zformovaného rámce. Mladý scénárista se patrně doslechl o jistém neblahém sociálním jevu (možná se s ním sám setkal) a dal příslušným postavám patřičně srozumitelné vlastnosti. Bohužel až tak srozumitelné, že nepůsobí právě věrohodně. No a režisér Gajer, matador nejpokleslejších budovatelských a protiimperialistických agitek, zřejmě tehdy pořád ještě jinak točit neuměl. Nevlídná lakotná venkovská snacha je schématická, až to bolí (navíc i s koštětem v ruce vypadá jako na cestě od kadeřníka do kavárny), postava slabošského syna je tak důsledná, že tento syn prakticky neexistuje a celá jejich interakce o otci a s otcem je sotva uvěřitelná. Naznačený dojem umocňuje sousedka, jejíž chování je ze škvárů 50. let jako vystřižené. Na hodnověrnosti nikterak nepřidává, když tři dědkové, poté, co si uvědomí, že jejich známý nemá co žrát, mu přinesou flašku Vermutu a krabičku cigaret. Film sice vypadá dosti odvážně: ukazuje, že v socialistické vlasti může důchodce žít jako nuzák (a praktitcky umřít hladem). Při troše pozornosti se však ukazuje ideová kontinuita s Gajerovou předešlou tvorbou: Zatímco poctivý charakterní dědek (Marvan), užívající s kamarády pohodového důchodu, se holedbá, že byl jen chalupníkem, tak hlavní postava, hladovějící, na alkoholu závislý dědek živořící v kůlně vlastního statku vykřikuje, že jeho "táta umřel v parádní světnici" - jde tedy nepochybně o druhdy zámožnější selskou rodinu (dokonce to vypadá, že dosud samostatně hospodařící, mimo JZD, což v té době bylo stále ještě možné; např. v mé rodné obci takto vydržely 3 rodiny až do pádu komunismu). Celá ta sociální balada je tedy z tehdejšího hlediska pouhý "přežitek". Zvláštní výlad, zcela mimo můj kritický komentář, by pravděpodobně zasloužila figura toho černého psa. (16.01.2015)

Krátká povídka o životě několika „dědků“ na vesnici. Někteří se mají fajn, posedávají na návsi, pokuřují a vsázejí se o panáky a někteří se mají hůře a svádí líté boje o vajíčka se svoji rodinou. Pomalý a vlastně jednoduchý děj je proložen zajímavými dialogy, ze kterých občas vypadne nějaká ta „životní“ pravda. (28.11.2016)

Zdeněk Štěpánek dokáže i navzdory vysokému věku hrát naprosto nezapomenutelně. Tento film je důkazem. Začátek je mdlý a nemá grády až do té chvíle, než Štěpánek vtrhne na scénu. Pak už lze jen s úžasem sledovat jeho boj o přežití. Když má někdo blbou snachu, vejminek se může stát peklem. Přesto si ale tchán se snachou nezůstanou nic dlužni, zvítězit může jen jeden...80% (25.01.2012)

Úplně skvělá záležitost s Hanťou, Marvanem, Tréglem, Štěpánkem. Staříci ve vesnici žijí svými problémy. Pro dnešní mládež zcela nepochopitelný film. Mě herectví těchto skutečných hvězd zcela dojalo. Taky mě zaujalo, že Václav Halama tam hraje řeckého emigranta, který se bojí psů. Řecko je přece plné divokých psů a nikdo se jich nebojí...Asi zapracovala železná opona a Gajer to nevěděl. (02.01.2011)