Nová strašidla

Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. (12.09.2007)

Jej, po čtyřiceti letech, dneska jako tehdy, satira břitká jak má být, pokud vůbec musí být. Nejspíš ale musí! Jak jinak říct to, co zde byo řečeno! Dnes, na rozdíl od tehdy, jsem si to všechno spoluprožil, většinou v hlavní roli. - Tak třeba v povídce Pronto socoro (První pomoc) jsem chodil od zubaře k zubaři a všude mi řekli, že mají plno, nové pacienty neevidují, ať to zkusím u...). - I nuovi mostri nejsou strašidly, tahle by nikoho nevylekala, jsou to jen poděsové, stvůry až zrůdy, byť některé docela sympatické, ale takové to také je; viz Váchalův "Přírodopis strašidel", kde mez-mezi fantasmaty a realitou také není příliš zřetelná. Pozn.: I nuovi mostri je sequel filmu I mostri z roku 1963, režírovaného Dinem Risi, s 20 edpizodami, zde by jich mělo být 14. (26.01.2018)

No nevim, jako spatny to urcite nebylo, ale 89%? Prvni povidka o knezi je naprosto debilni a jelikoz je zarazena hned jako prvni, tak me dost znechutila celej film, pac sem cekal podobny blbosti. Nastesti vsechny ostatni povidky se pohybujou od prumernejch az po naprosto skvely, takze to bylo v pohode. Nema cenu se tu ke kazdy rozepisovat, zvlast kdyz nektery maj jen par sekund, ale nejvic me asi pobavily 4 - Hospoda, vozeni raneneho, Pocta mrtvemu a Mamincin mazanek. Pak tu je par krapet mrazivejch - Autostop, Beze slov nebo Vzorny obcan. No, ale vyjmenovavat vsechny nebudu, navic si nejsem jistej, ze ty nazvy jsme napsal naprosto presne, ale ten, kdo film videl, bude vedet o co jde. Dal stoji za zminku suprovy herecky vykony, misty slusna hudba a vyjimecne dokonce nejaka kamerova vychytavka. Docela slusna zabava. (25.04.2007)

Zaujalo mě s jakou lehkostí se v Nových strašidlech přelévají mezi sebou roviny ryze komediální, tragikomická a tragická, aby daly dohromady až překvapivě koherentní povídkový film, který ve vás zanechá spíše melancholické pocity než rozbolavělou bránici. Ale na škodu to rozhodně není, naopak je to tak moc ze života (bohužel), až se tomu nechce věřit. (14.07.2015)

Drazí kolegové, četl jsem Vaše komentáře a ač to většinou nedělám proto, abych vyjádřil svůj názor, udělám vyjímku. Rád bych odpověděl na vaše názory kromě uživatele Corto - NE, NE, NE ... nemyslím si, že bych byl tak nechápavý a ani si nemyslím, že bych neměl rád Italský humor, je spoustu Italských filmů u kterých jsem se skvěle pobavil, ale tenhle snímek mezi ně bohužel nepatřil. S humorem Nová strašidla neměli vůbec nic společného. Možná bych film přejmenoval na Novodobé strašáky. Modlil jsem se, aby byl už konec a stále čekal na zábavu alespoň v jedné povídce. Humoru jsem se dočkal pouze v úseku o restauraci, kde se melou dva zaměstnanci za který dávám jednu hvězdu, jinak to stálo za starou belu. (19.03.2009)