Kateřina a její děti

No jo, to ještě bejvaly zimy... :-) Je strašně znát, když se točí zimní exteriéry v zimě a když se to fejkuje. Tady je to tak protivná zima, že jsem chytal depku už jen z toho sněhu. Psychologie postav je velmi zajímavá a místy až dotěrná kamera působí o to naléhavěji. Hra na valašštinu má spoustu trhlin, ale většina diváků to stejně neřeší a exotická slova jako "micák" jen dokreslují nehmatatelnou dobu, kdy se děj odvíjí. Mohlo by to být před sto lety, ale pak přijede embéčko a je to až děsivé, ono je to opravdu ze sedmdesátých let. Škoda toho závěru. Mám rád otevřené konce, ale když film skončí v půlce, přece jen to není ono. (09.09.2016)

Jsem rád, že jsem všechny české filmy ze 60. let neshltal najednou (jak to dělám v případě lineckých rohlíčků). Teď, čas od času, a po jednotlivých rohlíčcích, se vrací někdejší chuť. Nezáleží na tom, zda druhá svatba nedostála té první, zda něco mez tím "někdo" zapommněl nebo "jiný" vystříhal. V podstatě u těchto filmů jde především o atmosféru, a ta zde je. Stále více si uvědomuji interakci této doby s kulturou, ať už to jsou knihy, filmy nebo rock'n'roll. "Nelehký život vesnické ženy a smutný osud jejích tří dcer", jak píše distributor, je pomíjivé a nejisté... V naší době kameramanských rutinních dovedností a efektů, či přetažených experimentů, působí kamera Jana Čuříka jako sen. (08.10.2019)

Výborný film, u něhož ještě vidíme ozvěnu Nové vlny 60. let. Příběh staré vdovy, jejíž dcery vzaly osud do svých rukou a Kateřina by je ráda dále chránila... Načež přicházejí zklamání. Marie přichází o muže den po svatbě na udání, že v podmínce způsobil výtržnost, nejstarší dcera se vrací domů,když se rozejde se svým manželem, nejmladší nesnese matčinu rozkazovačnost a na čas odejde - a vrátí se s outěžkem. A tady dochází k překvapujícímu závěru, který režisér nijak nevysvětlí - matku narození vnoučete načisto změní. A proto "jen" čtyři hvězdičky. (04.06.2019)

Vesnický román. 1) Nesympatické postavy žijí své nevlídné životy v dusivém prostředí valašské vesnice._____ 2) Zaměření čistě na rodinné záležitosti jakož i nepřítomnost soudruhování a agitačních hesel staví snímek do jakéhosi bezčasí, kdy jen z drobností zjistíme, že jsme v současnosti (respektive v šedesátých létech)._____ 3) Počáteční rychlý nástup po dvaceti minutách zpomalí. Nesporně dobře natočený snímek očividně trpí cenzorskými zásahy a faktem, že jej stříhali až v roce 1975 a bez přítomnosti režiséra._____ 4) Nedivím se, že film se přehorlivým soudruhům nelíbil...kdo by chtěl po dvaceti letech budování mít takovouto vesnici? (30.08.2019)

Když vynechám vynikající Horký vzduch tak jsem u V. Gajera a jeho tvorby v šedesátých začal, dá se říct, od konce. S částečnou atmosférou let minulých nám tu nabízí film, který by si zasloužil vzniknout o pár let dříve. Ovšem ani soudružské nůžky a zásahy nezabránily výbornému zpracování. Precizní kamera a naprosto brilantní výběr herců. V. Sloup se dá nazvat dvorním hercem Václava Gajera, který v něm objevil skutečně víc, než kdokoli jiný. Perfektní humor, skvělé drámo i trocha té psychologie, za kterou by se nemuseli stydět i klasičtí, filmoví psychologové nové vlny. Je zde skutečně vše, bude i kousek toho štěstí? Jenomže to vše výborně rozjeté, se najednou zasekne a divákovi zůstává hlavě spousta otázek. Film byl zmrzačen, je bez konce. Určitý konec zde je, ovšem pro mě a myslím si že i pro většinu, je nedostačující. 80 min. je na to, co se zde rozjede, opravdu málo a některé postavy urychleným koncem pozbývají smyslu. Menší výhradu bych měl i k příliš jednoduché hudbě. Případ filmu, který neměl lehký osud. Ten není ani na moravské vesnici, kde čas jaksi stojí. Staré zásady a určitá pravidla, jsou zde konfrontovány s měšťáckými neřestmi. Ani ty svatby už nejsou to, co bývaly, ještě, že je tu Venca Sloupů, se svými koňmi. Skutečně...nebýt Škody 100 a motocyklu, film by se mohl odehrávat v několika různých desetiletích. Václav Gajer mě tímto pozval na jeho mladší tvorbu. Pro československého diváka určitě výborná podívaná. (06.09.2013)