Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vesnické drama režiséra Václava Gajera z roku 1970 potkal stejný osud jako řadu jiných snímků, do jejichž výsledné podoby brutálně zasáhly nůžky normalizačních cenzorů. Pesimistický tón a existenciální přesah, vycházející z charakteru československé kinematografie šedesátých let, ovšem ve filmu zůstaly. Civilně syrový příběh odehrávající se v zapadlé horské vesnici kdesi v Beskydech se proto dostal do kin až pět let po své realizaci – v roce 1975. Hrdinkou vyprávění jsou ženy – vdova Kateřina Valigurová a její tři dcery, které marně hledají bezpečné místo ve světě prostřednictvím mužů. Nakonec se musejí spolehnout na vlastní síly a ženskou loajalitu... Film se opírá jak o baladickou kameru Jana Čuříka, tak o nadčasové přírodní exteriéry a kvalitní herecké výkony méně známých představitelů (naneštěstí poznamenané snahou protagonistů hovořit valašsky). Jde o nejlepší Gajerův snímek, režisér se však v následujících letech uchýlil k nekonfliktním dětským snímkům. (NFA)

(více)

Recenze (18)

Master19 

všechny recenze uživatele

No jo, to ještě bejvaly zimy... :-) Je strašně znát, když se točí zimní exteriéry v zimě a když se to fejkuje. Tady je to tak protivná zima, že jsem chytal depku už jen z toho sněhu. Psychologie postav je velmi zajímavá a místy až dotěrná kamera působí o to naléhavěji. Hra na valašštinu má spoustu trhlin, ale většina diváků to stejně neřeší a exotická slova jako "micák" jen dokreslují nehmatatelnou dobu, kdy se děj odvíjí. Mohlo by to být před sto lety, ale pak přijede embéčko a je to až děsivé, ono je to opravdu ze sedmdesátých let. Škoda toho závěru. Mám rád otevřené konce, ale když film skončí v půlce, přece jen to není ono. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jsem rád, že jsem všechny české filmy ze 60. let neshltal najednou (jak to dělám v případě lineckých rohlíčků). Teď, čas od času, a po jednotlivých rohlíčcích, se vrací někdejší chuť. Nezáleží na tom, zda druhá svatba nedostála té první, zda něco mez tím "někdo" zapommněl nebo "jiný" vystříhal. V podstatě u těchto filmů jde především o atmosféru, a ta zde je. Stále více si uvědomuji interakci této doby s kulturou, ať už to jsou knihy, filmy nebo rock'n'roll. "Nelehký život vesnické ženy a smutný osud jejích tří dcer", jak píše distributor, je pomíjivé a nejisté... V naší době kameramanských rutinních dovedností a efektů, či přetažených experimentů, působí kamera Jana Čuříka jako sen. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Výborný film, u něhož ještě vidíme ozvěnu Nové vlny 60. let. Příběh staré vdovy, jejíž dcery vzaly osud do svých rukou a Kateřina by je ráda dále chránila... Načež přicházejí zklamání. Marie přichází o muže den po svatbě na udání, že v podmínce způsobil výtržnost, nejstarší dcera se vrací domů,když se rozejde se svým manželem, nejmladší nesnese matčinu rozkazovačnost a na čas odejde - a vrátí se s outěžkem. A tady dochází k překvapujícímu závěru, který režisér nijak nevysvětlí - matku narození vnoučete načisto změní. A proto "jen" čtyři hvězdičky. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Vesnický román. 1) Nesympatické postavy žijí své nevlídné životy v dusivém prostředí valašské vesnice._____ 2) Zaměření čistě na rodinné záležitosti jakož i nepřítomnost soudruhování a agitačních hesel staví snímek do jakéhosi bezčasí, kdy jen z drobností zjistíme, že jsme v současnosti (respektive v šedesátých létech)._____ 3) Počáteční rychlý nástup po dvaceti minutách zpomalí. Nesporně dobře natočený snímek očividně trpí cenzorskými zásahy a faktem, že jej stříhali až v roce 1975 a bez přítomnosti režiséra._____ 4) Nedivím se, že film se přehorlivým soudruhům nelíbil...kdo by chtěl po dvaceti letech budování mít takovouto vesnici? ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Když vynechám vynikající Horký vzduch tak jsem u V. Gajera a jeho tvorby v šedesátých začal, dá se říct, od konce. S částečnou atmosférou let minulých nám tu nabízí film, který by si zasloužil vzniknout o pár let dříve. Ovšem ani soudružské nůžky a zásahy nezabránily výbornému zpracování. Precizní kamera a naprosto brilantní výběr herců. V. Sloup se dá nazvat dvorním hercem Václava Gajera, který v něm objevil skutečně víc, než kdokoli jiný. Perfektní humor, skvělé drámo i trocha té psychologie, za kterou by se nemuseli stydět i klasičtí, filmoví psychologové nové vlny. Je zde skutečně vše, bude i kousek toho štěstí? Jenomže to vše výborně rozjeté, se najednou zasekne a divákovi zůstává hlavě spousta otázek. Film byl zmrzačen, je bez konce. Určitý konec zde je, ovšem pro mě a myslím si že i pro většinu, je nedostačující. 80 min. je na to, co se zde rozjede, opravdu málo a některé postavy urychleným koncem pozbývají smyslu. Menší výhradu bych měl i k příliš jednoduché hudbě. Případ filmu, který neměl lehký osud. Ten není ani na moravské vesnici, kde čas jaksi stojí. Staré zásady a určitá pravidla, jsou zde konfrontovány s měšťáckými neřestmi. Ani ty svatby už nejsou to, co bývaly, ještě, že je tu Venca Sloupů, se svými koňmi. Skutečně...nebýt Škody 100 a motocyklu, film by se mohl odehrávat v několika různých desetiletích. Václav Gajer mě tímto pozval na jeho mladší tvorbu. Pro československého diváka určitě výborná podívaná. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • Film byl dokončen v roce 1970, ale jeho uvedení do distribuce bylo povoleno až o pět let později. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (ČSFD)
  • Film bol natáčaný v Kryštofovom údolí pri Liberci. (dyfur)
  • Film bez přítomnosti režiséra sestříhal v roce 1975 tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman. (Taninaca)

Reklama

Reklama