Lehká jako dech

Vít Olmer natočil pro ČT spíš agitku na téma anorexie než nějaký zajímavý příběh o dvou náctiletých "profesionálních" anorektičkách . Hrozně předvídatelné, depresivní ( až na malý záblesk na závěr ) a v momentech, kdy se ten malý tuček přejídal i nechutné. Dvě hvězdy za dobrý výkon obou hlavních hrdinek. (13.07.2020)

Vít Olmer si nejen vzpomněl na to, že před docela dlouhými léty točil i zajímavé filmy s lehce experimentální režií a prolínáním děje, ale nezapomněl ani na své dvorní herečky z Tankového praporu, které se mi tak nějak vrátili do podvědomí. Hlavní představitelka mě opravdu bavila. Mařena, jako introvertní, rozhodná, lehce odstrčená a hlavně jednající puberťačka na důležité životní cestě, si u mě zaslouží hvězdičku navíc. Olmer se rozhodně snažil, nejen již zmíněnou režií a linií příběhu, ale i hudba se k filmu s dobovou atmosférou skvěle hodí. I když má snímek lehké náznaky primitivnosti Gymplu či Ulice, je stále dobře stravitelný, a musím říct, že mě příjemně překvapil. Ono na té primitivnosti dnešní mládeže asi něco bude, když si přečtu ostatní komentáře. Každopádně odraz, který film vyvolává, je dostatečně silný a Mariin závěrečný výkřik perfektní. Boj s vlastním jídelníčkem a tlakem okolí se Olmerovi, sice s odřenýma ušima, ale podle mne určitě povedl. (23.06.2013)

Filmů o poruchách přijmu potravy moc není, proto jsem ráda, když se někdo rozhodne toto téma zpracovat, jenže většinou to dopadá jako tenhle snímek. Prostě nic moc. Ty snové záběry (nebo co to sakra bylo) spíš připomínaly stav člověka, který požil větší množství drog a moc neokouzlily, spíš jsem měla wtf pocit. Co se mi nelíbí nejvíc je to, co film ukazuje celkově. Pokud by se někdy pouštěl jako výstraha ve školách, ukazuje jak na to, ale už ne jak s tím bojovat, jak z toho ven. Mám obavy, že by film mohl inspirovat dnešní mladé dívky (popřípdě chlapce), kteří touží po štíhlé postavě a protože ve filmu anorexie ani bulimie nevypadaly zas tak zle, nebudou se bát to zkoušet a zahrávat. Chyběla mi tady hloubka. Určitě bych víc ukázala, jak tyhle nemoci člověka zničí, fyzicky i psychicky.... Ale bod za Marii-Luisu Purkrábkovou. (02.07.2013)

Ráno jsem na České televizi viděl zajímavé ukázky na tenhle film. Než film začal, už jsem tu viděl hodnocení. Pak průběhem filmu jsem občas nahlédl a sledoval, jak hodnocení přibejvá. To jsou lidi vážně takoví idioti? O co jim jde? To mi někdo vysvětlete...Lehká jako dech možná není dokonalý film, ale je alternativním příkladem toho, co by se mohlo stát, kdyby se někdo choval tak hloupě, jako ty dvě holky v tomhle filmu. A co kdyby žejo, člověk nikdy neví. Za život už jsem potkal takových lidí, takových osobností, že by mě to ani nepřekvapilo. V dnešní době už je vážně možné všechno. Vít Olmer nicméně není nejhorší režisér na světě, jak tu někdo tvrdí. Možná tenhle film je natočený zvláštně, ale na druhou stranu musím říct, že mi u něj nebylo vůbec dobře, což byl vlastně účel. A líbilo se mi, jak do něj zakomponoval tátu od rodiny, který sice makal u popelářů, ale za to nebyl vůbec blbej, měl nadhled a dokázal si jedinej v příběhu dělat ze života legraci. I díky němu vlastně přidávám tu třetí hvězdu, protože on ten dost depresivní film příjemně uklidňoval a to i v tomhle případě bylo dost potřeba. (28.06.2013)

Podezírat Víta Olmera z pedofilie by bylo příliš zjednodušující a hlavně by nám to neřeklo nic o nekvalitách tohohle výblitku. Kdyby Olmer uměl pracovat s dětskými herci, neřeknu ani popel, jenomže právě neschopnost cokoliv zahrát začíná u mladých dívek a končí u Chytrové, Šimáčka (jediné vtipné postavy filmu) a příšerné Martiny Adamcové (jistěže to byl záměr, ale ona není tak příšerná, jak by být postavou matky měla, ona je jinak příšerná), o níž jsem musel dlouho přemýšlet, než mi to zapálilo - jistě, tahle kreatura nám pár sezón hatila výsledky v Hrách bez hranic. Kamera, střih, efekty, všechno je špatně a úmyslně špatně, jedním slovem: hrůza! (07.07.2014)