Kalvárie

[AFF 2014] Cynické, smutne úsmevné rozjímanie nad deprimujúcou realitou stavu spoločnosti par excellence. Film plný veľkých životných právd, ktorý bez okolkov vraví, že tú univerzálnu, všeobjímajúcu je nájsť prosto nemožné. Otvorene kritická vízia sveta spejúca do absurdnej ignorancie a neúcty voči životu, človeku, Bohu, autoritám a akýmkoľvek hodnotám, ktoré nám ešte ostali - alebo v tej fáze už sme? Hlboko pravdivý príbeh sa nevyhýba ošemetným otázkam a starnúceho kňaza konfrontuje s dedičstvom rasizmu, nenávisťou, uštipačným ateizmom, morálnymi pokleskami, apatiou, násilím bez príčiny, neznesiteľnosťou a nezmyselnosťou existencie v tomto svete a nevyhnutnou smrťou. Príbeh je na jednu stranu koncipovaný až denníkovou formou, mapujúcou posledný týždeň zo života írskeho vidieckeho kňaza, zároveň je však pre diváka detektívkou, v ktorej sa snaží odhaliť identitu muža, ktorý kňazovi sľúbil, že ho na konci týždňa zabije. Len tak, pretože jedine to dokáže ešte ľudí šokovať. Zabiť dobrého kňaza v nedeľu. To bude dobré. Imho, toto bude spolu s ukrajinským Klanom a ruským Leviathanom jeden z najdiskutovanejších nových filmov. Brendan Gleeson samozrejme vynikajúci a ani zvyšok obsadenia nezaostáva. 80% (01.07.2014)

,,UPŘÍMNĚ, MYSLÍM, ŽE SE O HŘÍCHU HODNĚ MLUVÍ. A MÁLO O MRAVNOSTI. TAKÉ ODPUŠTĚNÍ JE VELMI PODCEŇOVANÉ....“ /// Ujetá farnost plná hříšnejch duší a spravedlivej dobrák Otec James. Artový, myšlenkově ukecaný drama, plný šibeničního humoru či cynismu, u kterýho oceňuju směr (i provedení), kterým se autor snaží předvýst vobyčejnej život. Bohužel, tím to pro mě i končí. Víc v tom hledat nemíním. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že farář (s neznabohy) těžkej život má. 2.) Páč u mě levně, neznamená blbě. 3.) Thx za titule ,,Just.m3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2014)

Kolující stále v myšlenkách. Brendan Gleeson podává neskutečný výkon důvěryhodnosti, oddanosti bohu, života v Irském prostředí. Film se mě dotýká chladnou krajinou, otevřenosti lidí, životních událostí, spletitosti životní cesty, zatracení lidské psychiky a odpuštění. S odstupem času zdrcující testament. (09.01.2019)

I kdyby ti herci hráli já nevím, loutkové divadlo, tak by se mi to líbilo, páč když máte kolem sebe tak krásné exteriéry, jaké irský ostrov nabízí, tak je z půlky vyhráno. Calvary se může navíc opřít o herce, kteří jsou jeden sympoš vedle druhýho, posuďte sami- Brendan "Pošuk Moody" Gleeson, Chris "Roy" O'Dowd nebo Dylan "Bernard Black" Moran. Co pak na tom, že samotnej film je celkem utahanej a nedomrdlej... (04.08.2014)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)