Kalvárie

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)

Sledovať Kalváriu pár dní po Troch bilboardoch za Ebbingom mi tak trochu pripadalo ako pozerať Top gun tesne po Blade runnerovi, ak sa dobre chápeme. Akože v pohode, ale predsa...John sa poriadne odviazal a priblížil bratovi až vo War on everyone, i keď možno melancholický štýl Kalvárie mu sedí viac. Film si voľne plynie, cítite sa pri ňom fajn, občas vás pohryzie, ale skončí (pre mňa) miernym sklamaním vďaka predvídateľnému koncu. 70% (21.01.2018)

Všechno je to tak zvláštně provázané, spojitosti mi docházely postupně a celkově to na mě mělo hodně pravopodviný efekt rozčarování. Hodně mě potěšil Dylan Moran v roli povrchního egoisty i Kelly Reilly v roli depreseplné "nevímcosesebou" třicítky. Samozřejmě to nemohlo skončit jinak než to skončilo, ale než to skončilo, tak to stálo za to. (12.07.2014)

Není nám radno a už vůbec ne pomoci… Křížová cesta otce Jamese spojená s převážně marným učením dvanácti maloměstských apoštolů je ve své jednoduchosti a zároveň hloubce neskonale lidská, na správných místech humorná a i když se to občas nabízí, nikdy nesklouzávající k lacinému sentimentu. Navíc podtexty vedoucí k zamyšlení nad současným postavením církve, osudem dobrého člověka pod balvanem kolektivní viny a přílišným mluvením o hříchu na úkor ctnosti celou tu cestu na plážovou Golgotu dokonale orámovaly. Byla poslední slova knězovy dcery: „Odpouštím ti.“, nebo „Shoř v pekle!“ Schválně, co myslíte..? P.S.: Na Kalvárii je zároveň hezké, že ji lze vyčerpávajícím způsobem okomentovat jen pomocí dvou slov, tak jak to třeba předvedla emma53.. (04.03.2015)

McDonagh po skončení filmu poznamenal, že chtěl natočit film o ryze kladné postavě, a za to, jakým stylem se mu to povedlo, mu musím jen zatleskat. Filmy o kladných hrdinech mají totiž tendence být docela nudné. Vysoký morální kodex zvyšuje značně předvídatelnost děje, a zatímco inteligentní záporáci jsou u diváků oblíbení pro svou komplexnost, nejednoznačnost a dynamiku (vezměte si třeba Shakespearova Richarda III. nebo Iaga z Othella), skutečně chytrých a zároveň zajímavých klaďasů se ve filmu a literatuře zas tolik neobjevuje. McDonagh se cestou kladné postavy, v tomto případě vesnického kněze, vydal a podařilo se mu kolem jeho charakteru vytvořit tak svěží černohumorné drama, že jsem si užívala každou scénu. Kalvárie je zkrátka jedním z těch filmů, ve kterých fungují všechny složky: mají perfektní obsazení, krásnou vizuální stránku a příběh, který je tak chytrý, zábavný a vícevrstevný, že si zaslouží být viděn více než jednou. Já sama už ostatně vím, že si Kalvárii časem jistě zopakuju. (09.07.2014)