Kalvárie

Vážim si, že pán režisér tému zneužívania detí kňazmi, načrtnutú v úvode, nežmýka do poslednej kvapky (a divákovej slzy). Ani sa okolo nej netočí v dialógoch. Tie sú plné cynizmu a mnohé z nich sa nečakane vykľujú do vtipnej slovnej prestrelky či zaujímavej filozofie. McDonagh je s nimi obratný a je si toho vedomý. Nepreháňa to s ničím, miestami pôsobí Calvary až trochu sterilne, ale má to svoj účel. Samotné plynutie príbehu už má pár zádrhelov, ale hluché miesta zas spoľahlivo vypĺňajú tie tisíckrát spomínané scenérie. Nechcela som sa opakovať, ale nedajú sa nespomenúť. Filmom ma spolu s kňazom sprevádzalo 12 postáv, každá z nich bola niečím osobitá, no v konečnom dôsledku všetko stojí a padá práve na postave dobrého kňaza. Či obstál alebo padol, na to je odpoveďou už samotné meno Brendan Gleeson. Na tých tučných ryšavých chlapoch niečo je ... a Aidan Gillen už bol len takou čerešničkou... :) (17.01.2018)

What the fuck, poriadne divný írsky film s vynikajúcim Brendanom Gleesonom ako kňazom Jamesom, ktorému sa v nedeľu „vyspovedá” jeden chlap, viem, kto to je, ale nebudem kaziť prekvapenie, je to občan malého mestečka, odkiaľ je aj James, vlastne Jima nejak ľudia nemusia, rešpektujú ho, ale vedia mu aj vynadať, či udrieť po ksichte! Povie mu, že za týždeň ho zabije!!! Pekne teda, čo teraz... Tak najprv príde dcéra z Londýna, s ktorou filozofujú a spomínajú na staré dobré-časy, alebo navštevuje rôznych ľudí z mestečka a snaží sa podávať pomocnú ruku... Policajt je gay, ani od neho nechce pomôcť, len zoženie zbraň pre kamaráta, pre seba nie, On nič nerobí, len chodí z miesta na miesto, v občas extrémne zvláštnych scénach a divnom strihu, vôbec som nechápal... Myslel som, že to pôjde v duchu klasiky V Brugách, kde hral taktiež Brendan s Colinom Farrellom, ale ani za čerta nie, tento prípad je o ničom, plný nesympatických hercov, ba aj Kelly sa snaží na mále priestoru zahrať najlepšie, ako sa len dá... Scenár je lepší ako réžia, film nie je dobre spracovaný, nepozdávalo sa mi to... Najlepšie na snímku je asi len posledná scéna na pláži a herecký výkon Brendana Gleesona, ktorý drží film nad vodou! (05.08.2015)

Vynikající film s excelentním Brendanem Gleesonem v hlavní roli. Film se odehrává v rámci jednoho týdne, během kterého se jeden kněz prochází jednou malou vesnicí a vede postupně dialogy s několika občany této vesnice, z každého tohoto rozhovoru film dokáže vytáhnout velkou životní pravdu o lidském nitru a způsob, jakým to film dokáže podat, mi velmi sedl, nepůsobí to totiž ani trochu násilně. Ve své podstatě se jedná o film velmi krutý, po jeho zhlédnutí Vám pravděpodobně moc dobře nebude, protože si zase uvědomíte, jak zkažený svět dokáže být a jak nás všechny dokážou ovládnout různé předsudky. Velká pochvala především za vykreslení hlavního hrdiny, protože takto výborně napsaná postava se na filmovém plátně nevidí zas tak často. Velmi silné 4*. (31.12.2014)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

Perfektně obrazové ztvárněné, ale zároveň příběhově nepochopitelné. Gleeson je skvělý, ale celý film je až moc chladný, včetně většiny postav. Jedinou slabinou je tak příběh, který neukazuje žádnou výraznou dějovou linku, které bych se mohl chytit, jakmile jsem si toto uvědomil, tak mě bavil pouze Gleeson a studené počasí. (23.07.2014)