Led Zeppelin – Celebration Day

První hvězda pro Roberta, za jeho zničenej, vychlastanej a přesto úžasnej hlas. Druhou si zasloužil Jimmy, kterej v třiašedesáti předvádí na kytaru to, co před ním uměl jen Hendrix. Třetí hvězda pro JPJ a jeho bezchybnou basu a ještě bezchybnější klávesy. Jason Bonham se pěkně potatil a ukázal, že na to taky má. A když začal zpívat s Plantem, bylo rozhodnuto o hvězdě číslo čtyři. No a ta pátá už je tady jen za perfektní show, věk účastníků, hitovky, který si necham hrát na pohřbu a vyprodaný outůčko. Jen škoda, že žiju ve špatný době. Za pár let se stane tento dokument kultovní a bude se povinně promítat na základkách a děti si možná uvědomí, že Bieber, Rebecca Black nebo Rihanna jsou ZLO! (24.11.2012)

Famózní. Mám pocit, že Celebration Day má potenciál postavit se vedle DVD Led Zeppelin z roku 2003. Perfektně poskládaný set (ono, ať by zahráli v podstatě cokoliv, dopadlo by to povedeně), přesná souhra zbývající trojice doplněné o mladého Bonhama a našláplý zvuk. Na výjimečnosti všemu přidává i fakt, že ten reuninový koncert byl jeden jediný, žádné turné... A podle mě je to tak dobře. Mimochodem, vrcholem je Kashmir, ve kterém do toho Bonzův synek mlátí neskutečně, a rovněž Plant tam vytahuje ze svého hlasového rejstříku to nejlepší. Page se smyčcem v Dazed and Confused taktéž nemá chybu. (01.12.2012)

Čistá radost z hudby. Kudrnatý blond dábel Robert Plant, v každém momentu cool Jimmy Page, virtuózní a introvertní J.P. Jones a silácký Jonathan Bonham - čtyři pánové v letech, kolik rambajsu dovedou udělat. Netřeba doprovodných muzikantů a velkých efektů, pánové na svém - dost možná posledním společném koncertu - předvedli maximum a dali nadšeným divákům své srdce na dlani. Hit za hitem, dynamický střih, povedený zvuk. Silný zážitek... (17.10.2012)

Led Zeppelin jsou nezpochybnitelnou hardrockovou legendou a z tohoto ojedinělého koncertu je vidět, že všichni čtyři (ano, počítám k nim i syna původního bubeníka) jsou naprostí profesionálové. Nebo si s tím záznamem někdo těch pět let tak dlouho hrál, že to tak nakonec vypadá. Ale zejména Jimmy Page působí dojmem, že čím je zpocenější, tím víc si pobyt na pódiu užívá a hraje jako rockový ďábel. Opravdu škoda, že šlo o jediný koncert! Obraz a zvuk z Blu-raye nemají chybu, to je přesně ten případ, kdy HD dává smysl. (02.10.2013)

Parádní.. Chlapům to někdy ujede, někdy se nestrefí tak přesně do noty jako za mlada, některé kousky už nemají tak kulervoucí dynamiku, ale to je jen dobře.. díky tomu je to opravdové, má to šťávu a napětí. Je extrémně sympatické jak si zde nikdo nehoní vlastní triko, ale opravdu se každý jeden z nich podřídil potřebám tohodle projektu. Robert ubral na hračičkách, odbočkách a kudrlinkách, které ve své sólové tvorbě(především posledních let) dovádí až do nekonečně protahované onanie. Jimmy ani Robert nedávají na odiv svou teoreticky lepší sehranost(přecejen mají za sebou pár společných projektů) a John ani junior nezůstávají na vedlejší koleji. Naopak, JPJ je zase tím gentlemanským a spolehlivým okem hurikánu a Jason nezůstal svému příjmení nic(ale absolutně nic) dlužný- krásně uzavřel ten generační koloběh, na okamžik tlačil ten stejný vozík jako jeho táta a jeho genový vzorec do toho celku prostě sednul jak prdel na hrnec.......... Po technické stránce je to špičkový záznam, který kombinuje perfektní kompozice a zaostření se vzdálenou roztřepaností ve střihové dynamice, která přesně odpovídá drajvu daného songu. Musím se přiznat, že tohle si budu pouštět asi radši než Song Remains The Same -a příbuzné vrcholové záznamy- protože je v tom více nadhledu, pokory a lidskosti.. Staříci už znají své limity, ví, že nejsou nesmrtelní, že pozlátko a sláva nejsou věčné a všemocné... Méně pózy, více magie.... Sapr! (25.05.2014)