Půjčovna masa

Vizuálně tomu není co vytknout, ale ve výsledku z toho nejsem tak odvařená, jak jsem doufala. Dějová linka je sice slušně zamotaná, takže divák může nabýt dojmu, že je také úžasně propracovaná, mně ale přišla celkem slabá. Zřejmě je to o tom, kolik toho má člověk nakoukáno. K hereckým výkonům ale nemám nejmenších výtek, především Joel Kinnaman to do značné míry táhne. 1. série - 80% (26.02.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)

Veľmi dobrý seriál na ktorý som sa tešil, ale je pravda že v druhej sérií to riadne upadá a to aj čo sa týka finančnej stránky. Ja som sa tešil na seriál z budúcnosti, na všetky tie nové veci a vychytávky ako mestá, autá, oblečenia, proste niečo na spôsob chystanej videohry Cyberpunk 2077, ktorú už mám predobjednanú a neviem sa jej dočkať. Pretože ja milujem všetko v súvislosti s modernou budúcnosťou a robotikou. Škoda že sa takej nedožijem aj v reálnom živote. Niečo také očakávam až po roku 2150. Ale späť k seriálu. V 2.sérií mi veľmi chýbal Joel Kinnaman. A tiež úžasná a krásna Will Yun Lee. Príbeh je kvalitný, ale ja som proste čakal niečo iné. Neuspokojilo ma to tak, ale to je len moja chyba, nemal som čakať niečo iné. Trochu ma mrzela absencia hudby z budúcnosti. Niečo na spôsob Synthwave, Retrowave alebo Spacewave. Presne taký štýl hudby počúvam najviac. (09.04.2020)

Seriál, kde jsou lidská těla pouhými schránkami a vědomí (duše) se ukládá do čipu, který lze vložit do libovolného pouzdra, má 3 obrovské přednosti: 1) čistokrevný futuristický vizuál, který musel Netflix přijít na obrovské peníze, 2) velice zajímavá kriminální zápletka se zajímavým rozuzlením a 3) svým způsobem komorní příběh o smyslu života bez "pravé" smrti a dopadech nesmrtelnosti, která je jen pro ty nejbohatší. Opravdu pestrý seriál, který je i perfektně herecky obsazen a ač se může zdát, že vykrádá jiné seriály, tak spíše se jen chytře inspiruje a skládá jim hold. 95 % (14.03.2018)

"Technologie se vyvíjejí. Lidé ne." Za mě rozporuplně mezi 3 a 4* - na jedný straně úchvatnej vizuál, obdivuhodná spousta nápadů a filozofickejch nástřelů, na druhý straně sposuta samoúčelnejch věcí jen na efekt (násilí, nahota /s wtf efektem předevšim ta mužská/, navzdory špíně všude kolem jsou všichni podezřele čisťounký a krásný /předevšim všechny ženský postavy/, velký a "hustý" jsou i chování a gesta zúčastněnejch atd. atd.). Celkově je to nejvíc ze všeho taková cyberpunková detektivka, ty až bladerunnerovský myšlenkový přesahy mi to ale (jak o tom pěkne píše třeba i Wysch) přece jenom ženou pocitově o něco vejš - scénář leccos asi čerpá z předlohy, kterou jsem nečet, ale on obecně svět, ve kterym se stávaj relativní ty dvě pro lidi nejzásadnější a nejfatálnější veličiny (totiž smrt a čas), nabízí spoustu prostoru pro fantazii; a přestože Carbon zůstává předevšim u tý detektivky (narozdíl právě od třeba zmiňovanejch Blade Runnerů), nevyužitý to neni a spousta nápadů je tam aspoň náznakem naťuknutá hezky. Co totiž z civilizace zůstane, pokud ti bohatí budou mít možnost si život (téměř) neomezeně prodlužovat? Když čas přestane hrát roli, protože se zničením těla si prostě pořídim nový (pokud na to mám)? A co s etikou - má na to mít právo každej? Pokud jo, tak jak a kdy? Jinak závěrečnej souboj mezi Takem (POZOR, TROLEJ) a ségrou se mi vysloveně líbil i technicky, což si ani nepamatuju, kdy jsem si tohle u čeho naposledy řek; a to pohádkový rozřešení detektivní linky bylo celkem hezky vyvážený zakončenim Takovy linie - že tu svou Tak prostě půjde tam někam hledat, protože času má ve virtuálu dost a jednou jí prostě najde, to se mi líbilo. A ještě poslední věc - herecký obsazení mi sedlo (Kinaman, Kristin Lehman, ségra - Lachman, ale i Bancroft - Purefoy) lomeno mi nevadilo (zbytek), kdo mi ale tim svym neustálym přepíčenym důležitym poloúsměvem (já vim, některý lidi se tak prostě tvářej) pil krev od prvních záběrů, to byla Higareda (jakkoli neřikám, že jinak se na ní nekouká hezky). (06.02.2019)