Vše je ztraceno

Myslel jsem původně, že tuhle výtku budu směrovat spíš na Gravity, ale nakonec to padne doprostřed oceánu. Tomuhle filmu chybí jakákoli přidaná hodnota. Situace je vypjatá, řemeslně plus mínus hodně slušný (až strhující místy), Redford hraje do posledního dechu, ale když si odmyslím intenzivních 106 minut, vyplněných sledem mých nejhorších nočních můr, pak Vše je ztraceno představuje jen velmi povrchní metaforu samoty a naděje. Postava "našeho člověka" (titulkové označení) je strašně přibližná, de facto jde spíš o kochání se Redfordovým charismatem, vitalitou a úsporným herectvím - fuck už dlouho neznělo na plátně tak autenticky. Film spotřebuje skoro všechna slova v úvodu na docela banální epitaf hrdiny, následný průběh nám o něm paradoxně už moc neprozradí. Nechybí tomu v žádném případě epický rozměr, stopáž pro mě letěla jako splašená, co mi chybí je cokoli vertikálního (krom zdůrazňovaných nadhledů a podhledů kamery). Možná je to proto, že film lze skrze Redfordovu osobnost číst hlavně jako mne nijak nedojímající symbolický obraz chřadnoucí "staré Ameriky" a výzvu vytrvat až do posledního Amen, protože i v absolutní temnotě existuje světlo naděje. Jak se zpívá v závěrečné písní Alexe Eberta: "Old man, the word... raised on golden days, God love the USA". Jednoduše mi tu ale chybí něco, co s trochou patosu nazvu univerzálním, a přitom konkrétním pohledem na obnažené lidství, možnost identifikovat se nejen se situací, ale též s protagonistou. Je to silné, ale jen v okamžiku trvání. Při pohledu zpět se to pomalu, ale jistě ztrácí jako plachetnice s příliš křehkým trupem. [70%] (02.12.2013)

Boží Redford v úsporné a přesné režii J.C. Chandora. Intenzivní jízda od začátku, až do konce, kdy i sám divák propadá v chmury, tváří v tvář bezútěšnosti situace. Platí zde navíc zlaté pravidlo, "vždycky může být hůř". Možná je drobet škoda, že tvůrce nešel ve finále až za tu pomyslnou hranici, ale je fakt, že by se všichni z kina ploužili ven v hodně temné náladě. Jeden ze filmů roku, kterému je ale v silné konkurenci souzeno lehce (a neprávem) zaniknout. (17.12.2013)

Podobné filmy to u mě mají trošku těžké. Přecejen není žádná sranda udržet si pozornost diváka jediným hercem. Robert Redford se snaží seč může, ale v určitý okamžik se stejně vždy něco pokazí a "Náš muž" se tak dostává do dalšího problému. Hodně mě samozřejmě zajímalo jak tohle celé nakonec dopadne a jestli je nějaká šance na záchranu. Samozřejmě platí že do podobné situace by se nechtěl dostat žádný z nás. Alespoň že kamera občas snímá krásný a pestrý život v hlubinách oceánu. Film na jedno podívání. 60% (10.02.2014)

Strašně jsem se bál, že si Bobík skáknul zarybařit s Hemingvejem. A ono kupodivu ne. Jen mu nějaký čínský bordel udělá mezi Sumatrou a Madagaskarem díru v sýru, a tak přes sto minut kuchtí laminát, čerpá vodu z obýváku a opaluje se na nafukovačce, přičemž se tváří jako nasraný, nerudný dědek při pohledu na měsíční sociální příděl. Opravdu nevím, jak se jim to povedlo, že mě přinutili napálit čtyřku sólovce protivného geronta, co za celý film řekne Sós, fak a hej, dokonce jsem pominul i fakt, že jsou záchranné čluny standardně vybaveny generátorem nouzového signálu a Bobo asi vyměnil v nějakém přístavu vodotěsného, kapesního Garmina za štětku. Nu což, aspoň jsem si doplnil slovník a už vím, že sextant není vibrátor pro chlapy. (04.01.2014)

Asi jediný film, který znám, v němž hraje pouze jeden herec. Ovšem špičkový! Charismatický Robert Redford dokáže sám utáhnout na svých starých bedrech snímek dlouhý víc, než sto minut a pokud je divák dobře naladěn, nemůže se nudit. Zajímavý a napínavý film o boji o holé přežití v mimořádně těžkých podmínkách, který má nejednoznačný závěr, což mu přidává body k dobru. (04.05.2024)